Mňouká u lednice, pomalu na vás mrká nebo vám v noci běhá po hlavě? Možná si myslíte, že je vaše kočka nevyzpytatelná. Vědci ale zjistili, že kočky s námi komunikují mnohem sofistikovaněji, než jsme si dlouho mysleli. Jen problém není v nich. Problém je v tom, že my lidé jsme v „kočičtině“ často naprostí začátečníci.

Kočka nemluví jen hlasem. Ve skutečnosti používá celý komunikační balíček složený ze zvuků, pohybů ocasu, polohy uší, očí i doteků.

Výzkumníci z Lundské univerzity ve Švédsku zjistili, že při komunikaci s člověkem kočky kombinují hlasové, vizuální i hmatové signály. Když se k vám blíží s ocasem vztyčeným vzhůru, ušima dopředu a ještě se o vás otře, není to náhoda.

V kočičí řeči jde přibližně o ekvivalent lidského: „Ahoj, rád tě vidím.“ Naopak uši přilepené dozadu, napjatý ocas nebo rozšířené zorničky signalizují nervozitu či strach.

Vědci dokonce zjistili, že lidé dokážou kočičí náladu mnohem lépe odhadnout, pokud vidí současně její tělo i slyší její hlas. Samotné mňoukání totiž bývá překvapivě zrádné.

Mňoukání přizpůsobují situaci

Právě mňoukání je jednou z nejzajímavějších kočičích zbraní. Dospělé kočky ho používají hlavně vůči lidem. Jako by si během tisíců let soužití uvědomily, že člověk nerozumí řeči ocasu ani uší, a tak pro něj vytvořily speciální slovník.

Jenže ten není jednoduchý. Výzkum italských vědců ukázal, že většina lidí nedokáže správně rozpoznat, co konkrétní mňouknutí znamená. Přesto kočky své zvuky přizpůsobují situaci.

Jinak zní „mám hlad“, jinak „pusť mě ven“ a jinak „okamžitě mi vrať moje oblíbené místo na gauči“. Švédská fonetička Susanne Schötzová navíc zjistila, že kočky mění intonaci, délku i výšku hlasu podle okolností. Zjednodušeně řečeno: vaše kočka nemňouká pořád stejně, ale aktivně s vámi vede rozhovor.

Vrnění nemusí znamenat štěstí

A co vrnění? Tady se lidé mýlí nejčastěji. Vrnící kočka nemusí být jen šťastná. Ano, často vrní při mazlení, ale může vrnět také ve stresu, při bolesti, nebo když se snaží sama sebe uklidnit. Podobně funguje i pomalé mrkání.

Když na vás kočka pomalu zavírá oči, vysílá signál důvěry. Někteří odborníci tomu dokonce říkají „kočičí úsměv“. Pokud jí pomalé mrknutí oplatíte, často odpoví stejně. A pak jsou tu zvláštní zvuky připomínající cvrlikání nebo trylkování.

Ty kočky používají hlavně při vítání, nebo když chtějí přátelsky upoutat pozornost. Jinými slovy: vaše kočka s vámi komunikuje téměř neustále. Jen nepoužívá slova. Používá jazyk, který vznikal tisíce let soužití s člověkem.

A když vám ve tři ráno sedí na hrudi a hlasitě mňouká do obličeje, je dost možné, že nejde o projev lásky. Spíš vám právě doručuje velmi naléhavou stížnost na katastrofálně prázdnou misku.