Skip to content

Zlaté české ručičky: Vlak s motorem valašského Edisona trumfne až Pendolino!

úvod

 „Doba jízdy vlaku je v porovnání s parní lokomotivou kratší víc než o hodinu,“ vysvětluje pyšně otec svému synkovi na pražském nádraží. Píše se rok 1937 a oba si prohlížejí nový div techniky, který má na svědomí český konstruktér. Červený motorový vůz působí trochu jako z jiného století. A téměř celé století bude trvat, než jeho rychlost nějaký vlak u nás překoná…

Jako šéf své velké továrny s 300 zaměstnanci tráví Josef Sousedík (1894–1944) hodně času v konstruktérské kanceláři. Sestrojí první hybridní automobil na světě. O jeho vynález ale bohužel nikdo nemá zájem, a tak s ním alespoň jezdí každý den do práce.  Jeho neslavnější dílo se ale zrodí v roce 1936. Sousedíkova továrna vyrábí díly pro rychlovlak s názvem Slovenská strela. Sám Josef je autorem elektromechanického přenosu výkonu motoru. U nízkých rychlostí motoru se přenáší elektricky, pro vyšší rychlosti se užívá mechanická spojka.

Konstruktér Sousedík se svojí chloubou, vlakem Slovenská strela. Rychlostí si vůz nezadá s moderními rychlíky.
Konstruktér Sousedík se svojí chloubou, vlakem Slovenská strela. Rychlostí si vůz nezadá s moderními rychlíky.

Vlak trhá rekordy

Pouze jeho zásluhou dokáže vlak montovaný roku 1936 v kopřivnické Tatře jet rychlostí až 150 km za hodinu. Díky výkonnému motoru urazí souprava vzdálenost Praha-Bratislava za 4 hodiny a 18 (někde se uvádí i 20 nebo 21) minut. K sériové výrobě vlakových souprav ale už nedojde, protože vývoj přeruší druhá světová válka. Ještě v roce 1995 trvá jízda vlakem Intercity z Prahy do Bratislavy 4 hodiny a 48 minut. Dobu jízdy se povede překonat teprve Pendolinu na nově zrekonstruovaném železničním koridoru, kdy cesta trvá už jenom 3 hodiny a 45 minut.

Za svůj interiér se vlak z poloviny 30. let 20. století nemusí stydět ani dnes.
Za svůj interiér se vlak z poloviny 30. let 20. století nemusí stydět ani dnes.

Záchrana pro krachující továrnu

„Valašský Edison,“ jak se Sousedíkovi přezdívá kvůli jeho vsetínskému původu, je proto na roztrhání. Úřady zaregistrují celkem 43 z jeho 59 patentů. V podnikání se mu ale bohužel přestává dařit. Dolehne na něj hospodářská krize ve 30. letech 20. století. Ocitá se na pokraji krachu. Má ale štěstí v neštěstí, protože jeho bankrotující továrnu koupí rakouský podnikatel František Ringhoffer (1874–1940).

Spoustu času stráví valašský Edison ve své kanceláři. Tady vznikají jeho patenty.
Spoustu času stráví valašský Edison ve své kanceláři. Tady vznikají jeho patenty.

Napotřetí už ho dostanou

Nový majitel naštěstí chápe, že jeho úspěch závisí na šikovných lidech a nabídne Josefovi místo ředitele. Valašský konstruktér souhlasí, jenže přichází druhá světová válka. Nacistům je Sousedík trnem v oku. Jako přesvědčený demokrat angažovaný v politice (v letech  1927–1938 působí jako starosta Vsetína) s nimi odmítá spolupracovat a zapojuje se do odboje. Gestapo si pro něj proto přijde už v prosinci 1939. Tentokrát a ještě podruhé v roce 1940 se za něj přimluví baron Ringhoffer. Ovšem při třetím zatčení už je jeho ochránce bohužel mrtvý. Když Němci přijdou 15. prosince 1944, ihned po výslechu Sousedíka zastřelí.

Josef Sousedík doplatí na své demokratické smýšlení. Zastřelí ho nacisté.
Josef Sousedík doplatí na své demokratické smýšlení. Zastřelí ho nacisté.
Foto: wikimedia.org, nm.cz
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …