Zábava na zaoceánské lodi je v plném proudu. Rozesmátá americká herečka Elisabeth Coyensová vezme velkou napodobeninu patentky a posadí si ji na levé oko. Když se na ni podívá její společník Jindřich Waldes, rozzáří se mu oči. Skvělá reklama na jeho výrobky je na světě.
Už jako malý chlapec se Jindřich Waldes (1876–1941) plete svému otci pod nohy v jeho krámku s galanterním zbožím v Nemyšli u Tábora. S knoflíky si hraje pod stolem. Velká rodina se ale brzy stěhuje za lepším živobytím do Prahy.
„Půjdeš na obchodní školu,“ rozhodne jeho otec Karel, který se chce postarat o kariéru svého syna. Po jejím absolvování začíná Jindřich pracovat u pražské firmy Eduard Lokesh a syn, kde se mu doslova otevírají dveře do světa.
„Umíš anglicky, německy a francouzsky, budeš tedy naším obchodním zástupcem,“ nabídne mu majitel firmy a schopného mladíka začíná posílat do ciziny. Jindřich cestuje po celé Evropě a dostane se i do Severní Afriky a Malé Asie (dnešní Turecko).
„Naše knoflíky, šatní spony a spínadla, to není jenom užitečná pomůcka, ale hotové umělecké dílo vysoké kvality,“ přesvědčuje potenciální zákazníky.
Výhru investuje do firmy
Brzy si ale řekne, že by rád zkusil podnikat na vlastní pěst. Úplně sám si na to však netroufá, a proto se přidá k mechanikovi Hynkovi Pucemu (1856–1938), který z firmy Eduard Lokesch a syn odešel už dřív a zařídil si malou dílničku.
Společně začínají v pronajatých prostorách v Holešovicích s jedním dělníkem, učněm a šlapacím strojem na výrobu knoflíků. Kde ale vzít kapitál na další rozvoj? Waldes naštěstí zná jistého pana Eduarda Merzingera.
Ten vyhrál v loterii 20 000 korun a je ochoten své peníze na konci roku 1902 vložit do nové společnosti Waldes a spol. Výroba se může rozvíjet…
Jméno podle drahokamu
Spojení s Pucem se brzy ukáže jako dobrá volba a funguje v oblasti výroby knoflíků dokonale. Když se k němu navíc přidá rčení „Za vším hledej ženu,“ je zaděláno na geniální nápad – použít pro zapínání oděvů patentku.
Jedna ze zaměstnankyň firmy totiž touží po spínadle, jež by neničilo látku. Od založení firmy uplyne sotva rok, když Puc představí Waldesovi nový stroj na zakládání pružin do patentek urychlující výrobu a současně šetřící pracovní sílu.
Nic už nebrání tomu, aby patentka, kterou Waldes nechá na patentovém úřadě zaregistrovat pod jménem Koh-i-noor podle proslulého drahokamu, začala v roce 1903 dobývat svět… Zájem o ni je tak veliký, že již o čtyři roky později se firma stěhuje do nově postavené továrny v pražských Vršovicích.
Zaměstnává tehdy 300 lidí a otevírá své první pobočky v zahraničí – v Drážďanech, Varšavě, Paříži nebo v New Yorku.
To je ono!
Když se Waldes v roce 1912 plaví do USA, společnost mu na parníku dělá americká herečka Elisabeth Coyensová. Uvolněně spolu žertují a užívají si plavbu.
V jednu chvíli si Elisabeth se smíchem posadí na levé oko jako monokl (typ brýlí – pozn. red.) zvětšeninu patentky. „To je ono! To bude naše KIN (Koh-i-noor – pozn. red.) girl!
Optimistické veselí, kvalitní výrobek a pěkná tvář…,“ vykřikne nadšený Waldes a hned si Elisabeth vyfotí. Po návratu do Čech ji podle snímku zvěční na plátně malíř František Kupka (1871–1957), Waldesův přítel.
O grafickou podobu loga se postará malíř a typograf Vojtěch Preissig (1873–1944). Reklama se stává hitem a prodeje rychle rostou. V roce 1914 firma Waldes a spol. zaměstnává už 3000 lidí.
Za první republiky se pak stává nadnárodní společností s mnoha dceřinými firmami.
