Skip to content

Válka? Hnací motor vývoje transplantací!

K nejstarším transplantacím docházelo již v poměrně dávné minulosti. Přibližně ve 2 století se za pomoci kožních štěpů z pacientova těla pokoušel indický lékař jménem Sušruta nahradit chybějící nosy uříznuté jako trest za cizoložství.

Písemné zmínky o snahách dávného indického lékaře sice existují, o výsledcích se však žádné texty nezmiňují. Nicméně touto metodou se o 1300 let později inspiruje italský chirurg Gasparo Tagliacozzi (1547–1599). Tomu se již několikrát tato autotransplantace podaří, když pacientovi aplikuje kůži z paže na obličej.

Americký chirurg Joseph Murray.

Prudšímu rozvoji transplantací bránily ještě neobjevené krevní skupiny, infekční choroby apod. Pokusy přenášet orgány z jiných dárců či někdy dokonce i ze zvířat totiž většinou skončily fatálně – smrtí. Čestné výjimky existují – například v roce 1880 se skotskému lékaři Williamu McEwenovi (1848–1924) podařilo nahradit infekcí poškozenou holenní kost čtyřletého chlapce kostí z cizí amputované končetiny.

Další pokusy však převážně kvůli odmítání transplantované tkáně končí neúspěchem. Jak to v historii lidstva bohužel bývá poměrně běžné, k poznání mechanismů fungujících při transplantacích přispěly válečné konflikty.

Transplantace jsou dnes běžnou součástí chirurgie.

Zvláště druhá světová válka se v tomto ohledu zapsala pozitivně (lze-li toto slovo v případě tak ničivého konfliktu vůbec použít). Britský lékař Peter Medawar (1915–1987) si totiž při svých pokusech s transplantováním pokožky popáleným vojákům všiml, že v případě opakovaného užití pokožky od stejného dárce, jej pacientův organismus odmítá v některých případech až dvakrát rychleji. Učinil tak objev imunitní reakce organismu a další vědci již začali pátrat po prostředcích, jimiž by tento nežádoucí stav potlačily.

Transplantace ruky.

Začalo hledání účinných látek – tzv. imunosupresiv. Ty sice potlačují nebo alespoň omezují nežádoucí činnosti imunitního systému, ale zároveň mohou mít významné vedlejší účinky – jako hlavní potíž lze spatřovat, že potlačují funkci celého imunitního systému a pacientův organismus může být snáze napaden i běžnými infekcemi, případně může dojít i k rakovinnému bujení.

Válka možností transplantací výrazně posunula.

První skutečně úspěšnou a lékaři na celém světě uznávanou transplantací celého orgánu se stává operace, při níž v prosinci 1954 přenese ledvinu z jednoho člověka druhému americký chirurg Joseph Murray (1919–2012). Šlo ovšem o malý trik – dárce a příjemce byli jednovaječná dvojčata, takže jejich tkáně měly identické vlastnosti. Po transplantaci žil Richard Herrick ještě 9 let. Zemřel sice na problémy s ledvinami, ale nešlo o potíže v souvislosti s transplantací.

Foto: The Independent, nationalww2museum, Phoenix Society, The Nation
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika Zobrazit více …