Skip to content

Válečná záhada: Kam se poděl anarchistický básník?

„Básník oslovující stále nové generace padl v Haliči roku 1914 ve válce, kterou tak k smrti nenáviděl,“ stojí na pamětní desce rodného domu Františka Gellnera (*1881) v Mladé Boleslavi. Jak ale zemřel? A kdy? Jeho životní příběh se stane legendou, kterou se doposud nepodařilo vysvětlit.

Nenávidí válku, ale není mu to nic platné. V srpnu roku 1914 si musí český básník a představitel generace anarchistických buřičů František Gellner (1881–1914) obléci vojenskou uniformu a odejít na frontu. Na bitevním poli mu to moc dobře nejde, jak dokládá zápis jednoho vojáka: „Láduje-li Gellner, obrací pušku na všechny strany a prohlíží ji způsobem, jakým by asi podělaný člověk zkoumal své spodky.“

Kromě poezie se Gellner věnuje i kresbě karikatur.
Kromě poezie se Gellner věnuje i kresbě karikatur.

Dojdou mu síly

Podle výpovědi jeho spolubojovníků Gellnerovi kdesi u polského města Gródek (u hranic s Běloruskem) dojdou síly, když jeho jednotka ustupuje před útočícími Rusy. „Už nemůžu dál,“ vydechne k smrti unavený umělec během prudké dělostřelecké palby. Zabalí se do svého vojenského pláště, zavře oči… a čeká na svůj osud. V tom zmatku si už nikdo nevšimne, co se s ním stane dál. Velení ho 13. září 1914 prohlásí za nezvěstného a básníka už nikdy nikdo nenajde.

Na haličské frontě zřejmě najde Gellner svou smrt.
Na haličské frontě zřejmě najde Gellner svou smrt.

Smrti nevěří

Mnoho Čechů ale odmítá věřit, že by na frontě zahynul. „Čekali jsme dlouho na tebe, že se vrátíš z té hrozné první světové vojny, a říkali, když ses nevracel, že si jen hraješ s námi na schovávanou,“ přiznává ve svých vzpomínkách Božena Neumannová (1882–1967), druhá žena básníka a Gellnerova přítele Stanislava Kostky Neumanna (1875–1947).

Mnozí ale jeho úmrtí nevěří. Například Božena Neumannová
Mnozí ale jeho úmrtí nevěří. Na jeho návrat dlouho čeká například Božena Neumannová.

Do Afriky za zlatem

Gellner totiž často ve svých verších pohrdá životem a touží po zmizení někde v nenávratnu. „Nejlépe by bylo vzdálit se a nikdy se nenavrátit, svým bližním a nejbližším ztratit se a sám sobě se ztratit,“ veršuje už ve svých devatenácti letech a dodává: „Konečně je to možná věc, že ještě něčím budu. Do Afriky se vypravím dobývat zlatou rudu.“ Ti, kteří očekávají jeho návrat, se ale nikdy nedočkají. „Zpupně jako kočka s myší, skrytý vrah si s tebou hraje. Nevíš, zda dnes přepadne tě či kdy, ve dne nebo v noci, a dotrpíš bez pomoci, sám jen s úzkostí svou na světě,“ napíše rok před svým zmizením. A zřejmě i právě takto dotrpí na ruské frontě první světové války.

Foto: wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Tajemství minulosti Zobrazit více …