Dobrodruzi, archeologové, středověcí rytíři i dnešní špičkoví vědci se jej stále snaží rozluštit. Co byl ve skutečnosti Svatý grál? Kdo se snažil jeho existenci utajit?
Když zemřel Ježíš Kristus na kříži, jeho tajný učedník, Josef z Arimatie, si od Piláta Pontského vyžádal jeho tělo. Krví, která z něj vytékala, naplnil pohár, ze kterého Ježíš pil při Poslední večeři. Tělo zabalil do plátna a uložil do skalního hrobu.
Tím začíná nesmrtelná tisíciletá legenda, na které stojí základy křesťanské církve – Ježíšovo tělo zmizelo, Ježíš vstal z mrtvých a stal se mesiášem, spasitelem lidstva.
Kdo se stane nesmrtelným
Pohár, do kterého byla zachycena Ježíšova krev, se stal Svatým grálem, který zaručoval nesmrtelnost tomu, kdo se z něj napije. Dále se vyprávění o osudu Svatého grálu liší.
Josef z Arimatie s ním možná putoval do Francie, kde měl grál chránit rytířský řád templářů. Podle jiné legendy dorazil Josef do Glastonbury ve velké Británii, kde založil první křesťanskou obec.
Artuš, strážce grálu
Podle britského novináře a historika Grahama Phillipse vyzvedli v roce 327 Svatý grál z Kristovy hrobky římští učenci a přinesli ho do Říma. Když roku 410 Řím napadli barbaři, byl tajně převezen do Británie a uložen ve městě Viroconium. Zde jej měl hlídat a ochraňovat král Artuš.
Ztracený grál
Následně grál putoval do Francie, kde se údajně dědil z generace na generaci v rodině Peveralů, kteří ho skryli. Z obavy, že by ho mohli ztratit navždy, zanechali zašifrované sdělení, kde je kalich uložen.
V roce 1920 našel Walter Langham pod zříceninou kaple v Shrewsbury zašlý pohár vytesaný do zeleného onyxu. Zda se jednalo o Svatý grál, se nedá potvrdit, ani vyvrátit. Stáří onyxu totiž nelze určit uhlíkovou metodou.
Pohár nebo Ježíšovi potomci?
Co když ale svatý grál nebyl vůbec pohárem? Tuto teorii rozvíjel americký spisovatel Dan Brown ve svém bestselleru Šifra mistra Leonarda. Je možné, že nebyl daleko od pravdy.
Jde o nejstřeženější tajemství křesťanů, jehož zveřejnění by otřáslo nejposvátnější legendou, tedy svátostí Ježíše Krista?Maří Magdalena stála pod křížem v okamžiku Ježíšovy smrti. Objevila jeho prázdný hrob.
Podle některých průzkumů byla opravdu Ježíšovou ženou a milenkou, Svatým grálem by potom nemusel být pohár naplněný krví, ale samotná rodová linie jeho dětí s Máří Magdalénou.
Co prozradilo ztracené evangelium
Křesťanská církev přesto považuje Ježíše za světce žijícího v celibátu. V roce 1945 byl ale v Egyptě nalezen rukopis dosud neznámého pátého evangelia.
Toto evangelium apoštola Filipa na dvou místech zmiňuje vztah Ježíše a Magdalény, která je zde označena jako Ježíšova snoubenka. Učedníci se podle tohoto evangelia bouřili nad tím, že Ježíš Magdalénu miluje více než je:
„Pán ji miloval víc než všechny učedníky a často ji líbal na ústa. Ostatní učedníci mu řekli: Proč ji miluješ víc než nás všechny?“ Filipovo evangelium bylo nejspíš sepsáno v Sýrii ve 3. století.
Rod Božího syna přetrval
Po smrti Ježíše pak Maří Magdaléna tajně uprchla po boku Josefa z Arimatie do Galie, kde hledala útočiště u židovských komunit na jihu země. Svatý grál, děti Ježíšovy krve, zde byl v bezpečí.
V 5. století se pak zkřížil s Franky, a tak vznikla slavná a významná merovejská dynastie.
Král Artuš, dítě Ježíšovy krve
Zde opět vstupuje na scénu král Artuš. Podle jedné z teorií byl totiž po matce Ygerně a babičce Vivianě z Avalonu potomkem Máří Magdalény.
Ještě odvážnější teorie tvrdí, že Josef z Arimatie byl ve skutečnosti Ježíšův bratr Jakub – a v řadě jeho potomků se za několik staletí objeví Uther Pendragon, skotský vládce Argyllu, Artušův otec.
Pak by legendární král Artuš pocházel z Kristova rodu dvakrát – po matce i otci. Jak to ve skutečnosti bylo, se dnes asi nedozvíme. Jedinou možností by bylo nalezení ostatků Ježíše Krista, Máří Magdalény a jejich potomků.
