Skip to content

Socha maršála Radeckého: Proč ji Pražané nesnášeli?

„Já jsem také Čech, ale nikdo to nemusí vědět,“ prohlašuje na adresu halasných projevů českých vlastenců maršál Jan Josef Václav Radecký. Jenže čeští rádobyvlastenci, kteří svůj vztah k rodné zemi projevují leda tak v hospodě po pár pivech, ho rádi nemají. A když už to neumí jinak, dají to najevo alespoň na jeho soše.

Maršálovi Janovi Josefovi Václavovi Radeckému (1766 – 1858) je okázalé české vlastenčení proti mysli. Řeči nemá rád, svoje názory raději dokazuje činy. Rakouská monarchie Radeckého bojové zásluhy ocení po jeho smrti sochou vytvořenou bratry Josefem (1804 – 1855) a Emanuelem Maxovými (1810 – 1901) a odlitou z bronzu z nepřátelských děl.

Svůj vztah k Čechám projevuje Radecký raději činy než slovy.
Svůj vztah k Čechám projevuje Radecký raději činy než slovy.

Havlíčkův švagr protestuje

Dílo slavnostně odhalují 15. listopadu 1858 na tehdejším Štěpánském náměstí (pojmenované podle českého místodržícího arcivévody Štěpána (1817 – 1867) – pozn. red.) na Malé Straně. „Měl prvotně státi na Staroměstském rynku, ale pro odpor Havlíčkova švakra F. L. Jaroše byl umístěn na Malé Straně,“ líčí současný historik Cyril Merhout. Na pražském Malostranském náměstí (tento název má od roku 1869 – pozn. red.) památník stojí až do roku 1919.

Odlitek z bronzu na pražském Štěpánském náměstí (dnešní Malostranské) není po chuti některým českým vlastencům.
Odlitek z bronzu na pražském Štěpánském náměstí (dnešní Malostranské) není po chuti některým českým vlastencům.

Italům připomíná porážku

Jeho zmizení potom požaduje italská vláda, která má velvyslanectví v nedalekém Thunovském paláci na Malé Straně. Italům totiž rakouský vojevůdce připomíná jejich ostudné válečné porážky. Nelíbí se ale ani českým vlastencům, kteří sice Radeckého považují za habsburského přisluhovače, ale sami nejsou pro národní věc ochotni ani schopni udělat kromě řečí vůbec nic.

Nešťastná maršálova socha skončí v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti.
Nešťastná maršálova socha skončí v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti.

Odpočinek v uložišti

Nakonec je proto socha tyčící se do výšky 676 centimetrů a vážící 10 tun v letech 1919-1920 rozebrána a uložena do Lapidária Národního muzea na pražském Výstavišti. Tam skončí společně s modelem ze dřeva a papírmašé.

Maršál Radecký má své sochy i jinde. Tahle stojí na vídeňské Ringstrasse.
Maršál Radecký má své sochy i jinde. Tahle stojí na vídeňské Ringstrasse.
Foto: wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Společnost Zobrazit více …