„Mám zakázanou Prahu, zkusím to tedy v Brně,“ řekne si Karel Klíč. Daří se mu. Na koncertech vytváří skvělé portréty, za které mu mohou lidé utrhat ruce. Na svoji největší slávu vynálezce ale teprve čeká.
V Hostinném v Podkrkonoší, v malé místnosti pro zaměstnance papírenské továrny, se v roce 1841 narodil chlapec, který dostane jméno Karel (1841–1926).
Jeho otec Karel František Klíč však brzy o práci v papírně přijde a matka Anna Teresie umírá. Hlídají ho proto cizí tety a jednou nešťastnou náhodou upadne na zem a zlomí si nohu.
Ta mu špatně sroste, a proto napříště kulhá, ale nikdy kvůli tomu netrpí posměchem. Zvládne klidně i tančit. Jeho otec se aktivně zapojí do pražské revoluce v roce 1848. Tehdy už se synem bydlí v hlavním městě. „Nikdy neměj strach,“ zdůrazňuje svému potomkovi.
Chlapcovu odvahu trénuje tím, že ho posílá na hřbitov. „Hrozná tma a všude kolem děs,“ vzpomíná později na tyhle noční výlety Karel. Chudý otec ale nedokáže syna uživit a ten tak putuje ke svému bohatému strýci.
Kresbu si strčí do pusy
Za všechno musí děkovat, všechno si musí zasloužit. Hrozně rád kreslí. „Ukaž mi, co to děláš,“ oboří se na něj strýc jednoho dne, když Karel překáží u stolu. „Kreslím,“ zní chlapcova odpověď.
Kresbu raději zmuchlá a strčí do pusy – byla na ní strýcova karikatura. Rozhodne se stát se malířem. Jenže otec pro něj přichystal budoucnost obchodního příručího v koloniálu. Chlapec se ale natruc otci i strýci rozhodne zapsat na pražskou výtvarnou akademii.
Protlouká se jak, se dá. Za pár drobných slavným umělcům kopíruje jejich díla.
„My, profesorský sbor Akademie, potvrzujeme, že student Karel Klíč projevil výbornou píli, mravné chování a velké pokroky ve figurální kresbě, a to nejen podle gypsu (sádry, ne cikánky),“ píše se v jednom z jeho vysvědčení.
Vydělává si na koncertech
Pilný student Akademie je ale rebel po tátovi. Za kresbu rakouského ministra s oslíma ušima skončí na policejním ředitelství. Vyloučí ho ze školy, má zákaz pobytu v Praze.
Získá práci v Ateliéru Rafael v Brně, pak na zakázku kreslí v Budapešti pro maďarský časopis Kulihrášek. V roce 1869 přijíždí do Vídně, kde si vydělává jako malíř na koncertech. Maluje pravou i levou rukou, dokáže kreslit portréty i zpaměti zády k obecenstvu.
Také ovládá litografii, rytí do dřeva i lept. „Nedala by se práce rytce zjednodušit s pomocí fotografie?“ honí se mu hlavou otázky. Odpověď nachází během silvestrovské noci v roce 1878, kdy svoje pokusy přivede ke zdárnému konci.
Ve svém ateliéru náhodně objeví měděnou destičku pokrytou jemnou vrstvou asfaltového prášku. Místo popíjení vína s veselou společností se ji rozhodne vyleptat. Vzniká obraz. Rodí se heliogravura, předchůdce hlubotisku. Ruční rytí nahrazuje Klíč fotochemií.
Slávu získá v Anglii
Vynález si ale nedá patentovat, a proto mu jeho nápad ukradnou. Klíč se však nevzdává, začíná s dalšími pokusy.
Snaží se zkonstruovat stroj, který by tiskl velké množství obrázků. Jeho snaha je v roce 1890 korunována úspěchem Stává se vynálezcem rotačního stíracího hlubotisku. Největší slávy dosáhne v Anglii, kde grafická firma Storey Brothers & Co. Ltd.
přijímá jeho nabídku na využití nového stroje. Na britských ostrovech zůstane a roku 1895 v Lancasteru (asi 70 kilometrů severně od Liverpoolu) zakládá tiskárnu na umělecká díla. O dva roky později se vrací do Vídně, kde také roku 1926 umírá.
