Skip to content

Proč se básník Johann Wolfgang Goethe nedokázal podívat smrti do tváře?

„Měl zkřivenou tvář, obličej měl popelavě šedý, oči zapadlé, matné, kalné, pohled vyjadřoval největší možný strach ze smrti…,“ popisuje Goethův lékař poslední básníkovy okamžiky. Poeta umírá na infarkt a na vlastní kůži zažívá to, čeho se odjakživa bál…

 Německý Básník Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) se už od mládí bojí nepříjemných situací, které život přináší. Nemoc nebo dokonce smrt v něm budí hrůzu. Problému, který ho pronásleduje, se ale odvážně postaví a chce ho vůlí zdolat. V 21 letech proto navštěvuje přednášky o anatomii. Myslí si, že když pochopí podstatu stavby lidského těla, přestane se bát nemocí a vlastní smrtelnosti. Přednášky mu ale bohužel nepomohou. Protože ale ví o svém strachu, raději se podobným setkáním obloukem vyhýbá.

2
Slavný básník se bojí vlastního skonu. Čelit strachu nepomohou ani přednášky z anatomie.

Nesnese pohled na vlastní ženu

Když v červnu roku 1816 v 51 letech umírá jeho žena Christiane Vulpiusová (1765 – 1816) na urémii (hromadění dusíku v těle jako následek selhání ledvin), neodváží se Goethe na ni podívat a leží ve svém pokoji. Tvrdí, že je nemocný a ostatních se ptá, jak se jeho manželce daří.

3
Když Goethova manželka Christiane onemocní, choť se jí obloukem vyhýbá.

Se svými pocity se netají ani v deníku: „Blízký konec mé ženy. Poslední krutý boj jejího těla. Skonala kolem poledne. Ve mně je pusto a prázdno. Moje žena byla o půlnoci převezena do márnice. Já jsem ležel celý den v posteli.“ Jeho nezájem není ničím neobvyklým. Goethe „onemocní“ pokaždé, když má dojem, že dny některého z jeho blízkých jsou sečtené…

4
Christianin hrob. Manžel ji nechává okamžitě pohřbít.

Okamžitě ji pohřběte!

Johann se děsí všeho, co je spojeno s Christianinou smrtí. Ta je proto pohřbena už druhý den ráno po smrti. Ani pohřeb ale Johann nenavštíví a ve svém deníku mu věnuje jedinou větu: „Moje žena pochována ve čtyři hodiny.“ Není to necitlivost, spíš neschopnost podívat se pravdě do očí. O „nemoci“, se kterou údajně ležel v posteli v době, kdy jeho žena umírala, už se v deníku vůbec nezmiňuje… Svůj dluh, že s Christianou nebyl v posledních chvílích, se snaží splatit skvostným nápisem, který jí nechá vytesat na náhrobní desku: „Choť choti: Snažíš se, ó slunce, zbytečně, prorazit temnými mraky svou září! Mně nezbývá v životě skutečně než želet její ztráty s uplakanou tváří.“

5
Ministr Gottlob von Voigt se návštěvy svého přítele nedočká. Básníka totiž vyděsí blízkost smrti.

Děsí se vlastního konce

I Goethův přítel ministr Christian Gottlob von Voigt (1743 – 1819) marně doufá, že ho Johann přijde před smrtí navštívit. Svoje chování ale básník omlouvá: „Když se naši nejmilejší chystají na cestu, tak se tomu bráníme. Neměli bychom být v nejvážnějších případech taky neústupní?“ Vlastního konce se bojí. Nedůvěřuje ani svým lékařům: „Dělejte, co umíte, stejně mne nezachráníte!“ říká jim rozčileně pokaždé, když ho trápí nějaká bolest. Zubatou s kosou se snaží vůbec nebrat na vědomí.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …