Když v roce 1449 zemře Kunhuta ze Šternberka, první žena budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad, vůdce kališníků se začne poohlížet po nové manželce. Jeho volba padne na Johanu z Rožmitálu. Ukáže se, že to byl velmi dobrý diplomatický tah.
Jiří z Poděbrad (1420–1471) hledá především nevlastní matku pro své děti, o které se nemá čas starat. Při volbě manželky ale spojí příjemné s užitečným.
Vybere si Johanu z Rožmitálu (kolem 1430–1475), sestru diplomata Jaroslava Lva z Rožmitálu (kolem 1425–1486), významného katolického šlechtice.
Sňatek má podpořit usmíření kališníků a katolíků, znepřátelených stran po husitských válkách.
Posláním se stává politika
„Svatba s Johanou, konaná roku 1450, upevnila Jiřího mocenskou pozici a těsněji k němu připoutala umírněnou českou katolickou šlechtu, u níž Jaroslav Lev z Rožmitálu požíval značné vážnosti,“ potvrzuje správnost Jiřího kroku současný český autor Vladimír Liška.
První roky po svatbě se Johana drží zpátky, ale poté, když Jiřího v roce 1452 sněm zvolí za zemského správce, ukazuje se jako manželova schopná rádkyně.
„Byla přímo vášnivě oddána manželově životnímu poslání – politice,“ píše o ní český historik Jaroslav Čechura (*1952).
Podala královi otrávené jablko?
Někteří jí dokonce přičítají tak velký vliv, že ji obviňují z nečekané smrti krále Ladislava Pohrobka (1440–1457).
„Rozřízla jablko, omočila ho v jedu a podala ho králi, protože chtěl jejímu manželovi sebrat jeho moc,“ šuškají si palácové drbny. Je to pomluva. Přesto na královně dlouho uplívá stín podezření.
Očistí ji až ve 20. století známý český antropolog Emanuel Vlček (1925–2006). Roku 1985 zkoumá ostatky Ladislava Pohrobka a analýzami dokáže, že mladík trpěl leukémií a na jeho smrti proto nenese vinu Johana ani Jiří.
Dobovým pomlouvačům ale k jejich teoriím bohatě stačila skutečnost, že Ladislavovou smrtí se Jiřímu nabízí cesta k českému trůnu. A co by přece manželka pro manžela neudělala…
O moc ji nepřipraví ani manželova smrt
Při svém manželovi Johana stojí za jakýchkoli okolností, i když papež Pius II. (1405–1464) roku 1462 zruší basilejská kompaktáta a odmítne Jiřího jako českého krále.
Když je Jiří v roce 1468 zahraničí a hrozí bitva s uherským králem Matyášem Korvínem (1443–1490), královna tehdy dokáže i zorganizovat armádu. O své slovo v politice se Johana ale nenechá připravit ani po smrti svého chotě. V letech 1473–1474 se stává regentkou království.
