Angličané po skončení španělské války jsou lační zisků. Bezmyšlenkovitě vkládají peníze do různých projektů.
Korunou všeho je „Společnost k provozování velmi užitečné podnikatelské činnosti, kterou ještě nikdo nezná.“ Ta pouhých šest hodin se prodá 1000 jejích akcií!
V roce 1700 umírá španělský král Karel II. (1661 – 1700). Nemá děti, proto se v Evropě v letech 1701 – 1714 strhne válka o osiřelý španělský trůn. Každá evropská mocnost má v téhle válce své zájmy a Anglii stojí boje pěkné peníze.
Už v roce 1711 je zadlužená až po uši. Vláda se snaží uspokojit lidi finanční akcí, která by zalepila stále rostoucí dluh a úroky z něho.
S podporou vlády a parlamentu proto vzniká South Sea Company (Společnost jižních moří) s monopolem na obchod s Jižní Amerikou. „Kdo jí upíše své peníze, nemine ho vysoký zisk,“ slibují její ředitelé veřejnosti.
Angličané podlehnou lákadlům, stačí, když si vzpomenou na slávu Francise Drakea a Waltera Raleigha, námořních vlků ve službách královny Alžběty I. Jejich výpravy tehdy přinesly neuvěřitelný 1000% zisk.
Zbohatneme z otroků
Všichni si myslí, že Anglie bude v Americe zakládat nové osady a dovážet do Evropy zlato a stříbro. „Přenecháme vám čtyři přístavy v jižní Americe a nebudeme vám bránit v obchodu,“ slibují jim dokonce Španělé.
Jihomořský obchod má zelenou a South Sea Company přebírá státní dluh ve výši 9 milionů liber. Britská vláda garantuje společnosti 6% procentní úrok z dluhu, což je roční příjem 568 279 liber. Ten má být zajištěn hlavně cly z vína, tabáku a hedvábí.
Vláda v roce 1713 oznamuje: „Získali jsme právo vozit otroky do španělských kolonií Americe a převzít dosud neobjevené ostrovy v této oblasti a využívat je. Budeme z toho mít obrovské zisky.“
Nebezpečné dobrodružství
Až do konce španělské války o rok později se ale nic moc neděje, jenom britský státní dluh bohužel utěšeně roce. V roce 1720 už činí skoro 32 miliónů liber! „Převezmeme celý dluh, pokud neomezeně navýšíte náš kapitál,“ slibuje South Sea Company britské vládě.
Ta s nabídkou souhlasí, přestože poslanec parlamentu sir Robert Walpole (1676 – 1745) důrazně varuje před „účastí státu na takovém finančním dobrodružství.“ Vedení South Sea Company mazaně vyžene cenu svých akcií do astronomických výšin.
Poslední červnový týden roku1720 se za jednu akcii platí 1050 liber. Vidina bohatství ukrytého ve vzdálených zemích, kam ještě nevkročila lidská noha, rozhýbe každého. Vzniká spousta nových firem, které slibují stejně rychlý zisk jako South Sea Company.
Jejich podnikání je ale někdy hodně kuriózní. „Budeme zásobovat Londýn uhlím vytěženým z moře,“ tvrdí třeba.
Příliš důvěřivý fyzik
29.září 1720 se ale objeví zprávy, že ředitelé South Sea Company své akcie prodávají a všechno je rázem jinak. Cenné papíry, které měly nedávno hodnotu 1000 liber, spadnou na pouhých 230. Všichni chtějí pomoc od anglické banky, ta ale zastavuje vyplácení.
Veřejnost zuří, mnozí přišli o všechno. Mezi ty, kdo sice spekulaci odhalili, ale mysleli si, že všechno zvládnou, patří fyzik Isaac Newton (1643 – 1727).
Když prodá v roce 1720 své akcie South Sea Company, získává 7000 liber, což je 100% výnos.
O několik měsíců později ale neodolá a nakoupí je zpátky. Díky tomu ovšem prodělá 20 000 liber. „Dokážu spočítat pohyby nebeských těles, ale nikoliv šílenost lidí,“ vysvětluje potom svůj nápad.
Peněz velmi lituje a má takový vztek, že lidé později v jeho přítomnosti nesmí vyslovit slovo „jihomořský.“
