Skip to content

Práce pro samotáře: Jak žijí novodobí trosečníci?

Někteří lidé dávají v životě přednost možnosti, být co nejvíc sami. Jiní se brání samotě jako moru. Do kategorie těch prvních patří ti, kteří si zvolili práci mimo civilizaci, s minimální nebo vůbec žádnou komunikací s okolním světem. Dokázali byste se proměnit v podobného samotáře?

Profesionální trosečník: Enlli, Velká Británie

Enlli je ostrov, vzdálený asi 3 kilometry od pobřeží Walesu, kde se prakticky nedá celý den dělat nic jiného, než jen tak zírat na ovce. I když pár lidí na ostrově vegetuje, převahu tu má strašidelnější, demografická konkurence: 20 tisíc duchů Kelťanů, kteří měli být na ostrově pohřbeni. Ostrov je během jara a léta vyhledávaným turistickým místem. O ostrov se se stará jediný správce ostrova. Energii na ostrově zajišťují solární panely a je zde i přístup na internet.

Na ostrově pobývají pouze chovatelé ovcí a jediný správce.

Drsňáci ze Sirius Dog Patroly: Dánsko, Grónsko

Představte si, že se snažíte udržet pod kontrolou 155 tisíc kilometrů čtverečných ledové země a k dispozici máte pouze saňové psí spřežení. Z technického hlediska je část Grónska řízena Dánskem, které vysílá Sirius Dog Patrolu chránit suverenitu a dánskou svrchovanost. Tato hlídka se skládá z dvanácti mužů Dánského královského námořnictva, kteří jsou rozděleni na šest týmů a mají výhradní odpovědnost za celou oblast. Ta zahrnuje největší národní park na světě Grønland.

Ve společnosti 14 psů

Počínaje srpnem čeká na hlídku šest měsíců v mrazivé krustě severního Grónska, z toho dva měsíce v téměř úplné tmě. Nejnižší zaznamenaná teplota tu je -67° C. K dispozici mají speciálně vycvičené tažné psy, kteří jsou robustnější a odolnější než většina ostatních plemen. Každý tým má k dispozici 14 psů, kteří dokážou spát venku i za nejhoršího počasí, zatímco dvoučlenná hlídka má na spaní speciální stan. Kandidáti na Sirius hlídku musí absolvovat povinnou službu a po šest měsíců různá školení, nejdůležitější o přežití.

Nakonec je vybráno tucet mužů pro 26 po sobě jdoucích měsíců.

Požární hlídač: Gila National Forest Nové Mexiko
Lesy v odlehlé divočině Nového Mexika jsou náchylné k požárům, které je téměř nemožné uhasit. Prioritou parku je proto zachytit je v samém počátku. To má na starost už více než deset let bývalý editor Wall Street Journal Philip Connors, který svou práci opustil  po 11. 9. a stáhnul se mimo civilizaci do Nového Mexika, kde dostal práci, kterou má doteď.

Od dubna do srpna (požární sezóna) sleduje zhruba 40.500 hektarů půdy prostřednictvím dalekohledu.

Člen posádky: Concordia, Antarktida

Stanice Concordia, známá též jako „Bílý Mars,“ leží ve středu Antarktidy a je považována za jedno z nejvíce izolovaných, nehostinných, až extrémně nepřátelských míst na Zemi. Je tak vzdálené civilizaci, že ho Evropská kosmická agentura (ESA) používá k modelování života na jiné planetě a rovněž jako místo pro studium následků dlouhodobé samoty. Nachází se v nadmořské výšce 3200 metrů a posádka zde tráví čtyři měsíce v úplné tmě. Od nejbližších lidí je vzdálena 600 kilometrů, což je více než na Mezinárodní vesmírnou stanici.

Pro přijetí do Concordie je zapotřebí lékařský diplom a potvrzení o členství v ESA.

Správce observatoře: Calf of Man, Velká Británie
Calf of Man je malý ostrov u pobřeží ostrova Man ve Velké Británii. Kdopak tě obývá? Nachází se tu ptačí observatoř, malý statek a už nic. Obyvatelé jsou tu odříznuti od zbytku světa, s kterým se dá spojit pouze lodí. Za nepříznivého počasí je ostrov po několik týdnů zcela izolován. Obvykle tu bydlí pouze jeden nebo dva dozorci. Ian Lycett, který tam naposledy pracoval sám po devět měsíců, říká, že je to práce pouze pro nezávislé duše. Ačkoliv dozorci na ostrově nemají snadnou práci, jen za poslední rok projevilo zájem o práci na ostrově 45 nových žadatelů.

Na ostrově tu žije více než 40 druhů ptáků a velká populace tuleňů.

Zimní správce: Národní park Yellowstone, USA

Již přes čtyřicítku zimních sezón strávil Stephen Fuller v Yellowstonském parku Canyon Village v izolaci od světa. Žije zde sice po celý rok, jeho práce však začíná v listopadu, jakmile začne padat sníh, který v tu chvíli park zcela odřízne od zbytku světa. Pro správce to znamená hlavně odklízení sněhu ze střech asi stovky budov. Park vůbec neopouští. K nejbližšímu sousedovi to má ostatně dobré dvě hodiny na sněžném skútru.  Svou práci popisuje jako „šanci vyprázdnit svou mysl“.

V létě si Fuller zimní nepohodlí vynahradí. Nejraději cestuje do Afriky a libuje si na horkém slunci.
Foto: Shuuterstock.com, wkimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Zajímavosti Zobrazit více …