Naštvaná panovnice Marie Terezie se mračí. Špatná nálada ji nepřejde za celý večer. Rozptýlení jí nepřinese ani tanec, který jinak miluje. Tuší totiž, že její manžel byl dnes odpoledne pod záminkou lovu navštívit nějakou urozenou ženu. František Štěpán zase má své zálety jako na talíři.
Rakouská panovnice Marie Terezie (1717–1780) svého muže Františka Štěpána Lotrinského (1708–1765) miluje, doslova zbožňuje, a on ji také. Berou se v lednu 1736. „Rézinko,“ říká jí František roztomile v soukromí.
Jenže sám je pohledným mladým mužem, což samozřejmě neujde spoustě žen v jeho okolí. A on se povyražení s nimi rozhodně nijak nebrání. „Má slabost pro ženy… Pořádá pro ně tajné večeře, ale žárlivost císařovny ho nutí k tomu, aby se v tom omezoval.
Jakmile ona zjistí, že se nějaké ženě dvoří, mračí se a znepříjemňuje mu co nejvíce život,“ líčí poťouchle pruský hrabě Otto Chistoph Podewills (1719–1781) své zážitky z vídeňského dvora.
Manžela vláká do zlaté klece
Pro Marii Terezii dobrodružství s jinými muži nepřichází v úvahu. Zakládá si na tom, že je dobrá Němka, a proto jsou pro ni vzorné mravy samozřejmostí. Když její manžel prohání děvčata, nenese to lehce.
Dobře si je ale vědoma toho, že na tom má svůj podíl viny, nalákala ho do zlaté klece, kde nemá žádnou jinou zábavu než být manželem ženy, která vládne obrovské říši.
„Dej na mě a nikdy si neber muže, který nemá nic na práci,“ radí proto trefně jedné své komorné. Proto ho podporuje v různých zálibách, třeba studiu přírodních věd nebo numismatice.
„Pořád lepší, když se bude zabývat mincemi, než se otáčet za každou sukní, kterou na dvoře uvidí,“ říká si.
Ženy chrání před pomstou
„František byl dobromyslné povahy, nechtěl, aby nějakou ženu vystavoval něčemu tak hroznému, jako byly pomstychtivé nálady císařovny,“ píše současný český autor Josef Veselý.
Panovnice si okamžitě všimne, jakmile některá z žen pohybujících se na vídeňském vzbudí nežádoucí pozornost jejího manžela.
Prožívá jeho aféry s hraběnkou Pálffyovou, Colloredovou nebo kněžnou Wilhelminou Auerspergovou, a to jí samozřejmě vůbec není po chuti. Chce se těmto ženám mstít.
Právě proto se František Štěpán snaží své eskapády opatrně skrývat, aby proti dotyčným dámám nepoštval svoji ženu.
Zálety pod záminkou lovu
„Někteří tvrdili, že císař jezdí na zálety pod záminkou, že se chystá na lov,“ vysvětluje Veselý. Manželka se ho ale snaží všude hlídat. „Pověstnou se stala především jí zřízená mravnostní komise, která měla původně špehovat jejího manžela.
Po smrti Františka Štěpána však rozšířila svoji činnost na celé město. Mravností policisté slídili v noci po vídeňských hospodách a lokálech a zavírali mladé ženy, nalezené ve společnosti mužů,“ líčí současný český historik Milan Hlavačka.
