Letní den roku 1571 v severofrancouzské Lille. Číšníci kmitají kolem stolů a nestíhají nosit další a další pokrmy. Víno teče proudem a svatebčané na sebe rozjařeně pokřikují. Kolem stolů koluje ozdobně popsaný list papíru. Každý si čte, na jaké lahůdky se může těšit.
Není jich málo. Svatba zámožného rady a účetního Baulda Cuvillona (1539 – 1615) musí být událostí, na kterou nikdo v okolí nezapomene.
Nápad vytvořit soupis podávaných jídel nazvaný „Jídelníček pro svatební večeři mistra Baulda Cuvillona,“ všichni oceňují. Sliny se sbíhají a nikdo neví, co ochutnat dříve.Novomanželka Jeanne (1549 – 1583) pobízí přítelkyni Theresu.
„Jez má drahá, vše je vynikající, kuchaři přípravou strávili mnoho dní. Použili jenom ty nejlepší potraviny!“ Theresa neví, po které z lákavě vonících mís sáhnout. Jde se proto znovu podívat na jídelní list.
Papír je už od nenechavých hostů ohmataný, ale stále jde z ruky do ruky. Na čem si labužníci ve 2. polovině 16. století pochutnávali?
Na uvítanou, aby nikdo netrpěl hlady
Hosté nejprve dostali 13 jídel.
Různé druhy salátů, maso prinsels ochucené petrželkou a octem, skopový vývar, nakládaná housata, jarní kuřata se špenátem, pečenou skopovou kýtu, pečené telecí hrudí, těstoviny s pálivou omáčkou, pečené srnčí, delikátní paštičku a kuřata v aspiku. Pro dochucení všeho mohli použít sladkou hořčici.
Nakonec pro dobré trávení
Ani závěrečná tečka nezklamala. Dezertů naservírovali celkem 17. Čtyři druhy dortů: sněhový, jablečný, kerblíkový a marmeládovýtart, dále smetanový ovocný koláč, oplatky, jablka s hřebíčky, hrušky hned na několik originálních způsobů:
jako pyré, v medovině či hrušky sartelles a angelots. Nechyběl ani morbecque krém, zelené ořechy, čerstvé ovoce, želé a výběr sýrů. Cuvillonova rodina patří mezi místní smetánku. Novinka – krasopisný seznam pokrmů – proto putuje do místního archívu.
V nejsevernějším departmentu Francie (leží na hranici s Belgií a centrem je Lille), ho najdeme i dnes. Manželství, které mělo tak opulentní start, zřejmě pokračovalo ve stejném duchu. V jeho průběhu se narodily rychle za sebou čtyři děti.
Nenapravitelní požitkáři
Podobné, ale o něco mladší jídelníčky najdeme i v archívech jiných francouzských měst. Labužníci se životem doslova projedí. Peníze nepočítají, více času tráví nakupováním a servírováním jídla na velké svátky.
Stává se pravidlem, že soupis jídel je hostům k dispozici.
Menu pro každého zvlášť se ale objevilo teprve v 19. století při vzniku první restaurace, slavné Palais Royal (Královský palác) v Paříži. V 17. století i později si slavní potrpěli na to, aby na hostinách byl jídelní lístek.
Když Ludvík XIV. (1638 – 1715) roku 1656 večeří na zámku v Jouars Pontchartrain s madame la Chanceliére, velkolepé menu nabízí pět chodů zahrnujících 168 lahůdek. A někdo nemohl být bez jídla ani po smrti.
Náhrobek amerického generála Wilkinse v New Yorku obsahuje malou zasklenou skřínku, která ukrývá bílý papír – jídelníček. Podle jeho pokynů mu měl být každý den vyměněn…
