Skip to content

Nejhříšnější město dějin? Starověký Korint se utápěl v neřesti a extázi!

Pod pojmem hříšné město si člověk zřejmě nejčastěji vybaví biblickou Sodomu a Gomoru. S jejich nevázanými mravy se ale mohl bez problému měřit také starověký Korint.

Nesmírně bohaté starověké sídlo, které si plnými doušky užívalo všeho, co nevázanost nabízí. Proslavila jej hlavně legie chrámových prostitutek, která obšťastňovala celé město.

Zdrojem bohatství byla i vyhlášená korintská keramika, která se vyvážela do celého Středomoří. A často byla ozdobena nejrůznějšími necudnými a lascivními výjevy.
Zdrojem bohatství byla i vyhlášená korintská keramika, která se vyvážela do celého Středomoří. A často byla ozdobena nejrůznějšími necudnými a lascivními výjevy.

Nevyčerpatelná studnice peněz

Odkud se bralo pověstné bohatství Korintu? Město totiž mělo naprosto výjimečnou polohu. Stálo přesně na úzkém pásu země spojujícím Peloponéský poloostrov s řeckou pevninou, což znamenalo kontrolu nad obchodem putujícím z východu do Atén a nazpět. Každý námořník, který nechtěl obeplouvat celý poloostrov, si v Korintu nechal vytáhnout loď na souš a po speciálně postavené stezce dopravit na druhou stranu zálivu, za což samozřejmě vládcům zaplatil tučný poplatek.

Korint hýřil celá staletí, nakonec ale udělal chybu, když se začal protivit sílící moci Říma. V roce 146 př. n. l. Korint dobyl římský konzul Lucius Mummius a město dal srovnat se zemí.
Korint hýřil celá staletí, nakonec ale udělal chybu, když se začal protivit sílící moci Říma. V roce 146 př. n. l. Korint dobyl římský konzul Lucius Mummius a město dal srovnat se zemí.

Chrám lásky i pevnost

Co ale doopravdy zajistilo Korintu nehynoucí proslulost, byly kněžky, které sloužily svým tělem ke slávě řecké bohyně Afrodity. Chodily křiklavě nalíčené, ve svůdných, sporých róbách a byly vždy svolné. Jejich chrám stál na opevněném vrcholu skály Akrokorint vypínající se za městem do nadmořské výšky přes 500 metrů. Starořecký historik Strabón si o něm poznamenal: „Afroditin chrám byl tak bohatý, že vlastnil více než tisíc chrámových otrokyň, kurtizán, které muži i ženy odevzdávali do služeb božstva.“  Není divu, že řecké slovo pro smilnost, které vytvořil slavný dramatik Aristofanes, zní „korinthiazesthai“. A když se řeklo: „Jednám po korintsku“, znamenalo to „jsem prostitutka“ nebo „nabízím prostitutku“.

Po bohatém a slavném městě mnoho nezbylo a z chrámu nevěstek na kopci za městem jsou patrné jen stopy obvodových zdí.
Po bohatém a slavném městě mnoho nezbylo a z chrámu nevěstek na kopci za městem jsou patrné jen stopy obvodových zdí.

Otrokyně v rouchu kněžky

Jakou roli ve společnosti měly korintské chrámové prostitutky? Šlo v prvé řadě o kněžky, které byly svobodné a nezávislé? Americký historik S. M. Baugh se domnívá, že ne. Do vlastnictví chrámu či města se podle něj tyto ženy a dívky dostávaly jako otrokyně a jejich prodejný sex sloužil jen jako podstatný zdroj příjmů jejich majitelů. Pokud pak u dobových autorů čteme, že jejich životy byly obětovány božstvům, znamená ve skutečnosti, že přišly o svou osobní svobodu. Služebnice bohyně Afrodity tak ve skutečnosti mohly být pouhými sexuálními otrokyněmi.

Foto: wikipedia.org, shutterstock.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …