Skip to content

Michael Rockefeller: Dědic impéria skončil jako rituální jídlo!

The Baliem Valley was a “magnificent vastness” in Rockefeller’s eyes, and its people were “emotionallly expressive.” But Asmat proved to be “more remote country than what I have ever seen.” (President and Fellows of Harvard University; Peabody Museum of Archeology and Ethnology
Tento článek je reklamním sdělením

Už 24 hodin je unáší proud od břehu. Včera jejich dva místní průvodci odplavali pro pomoc. Ještě se nevrátili. Vlny zmítají převráceným katamaránem a oni čekají. „Tak teď jdu já,“ řekne 23letý čerstvý absolvent Harvardu. Sebevědomí mu nechybí, nepřipouští si nebezpečí, protože je to Rockefeller.

Spolucestovatel a nizozemský antropolog René Wassing znejistí: „Opravdu si myslím, že bys neměl, Miku…“ Ale syn newyorského guvernéra Michael Rockefeller (1938–1961) neposlouchá.

Skočí do vody, vojenským opaskem si k pasu přiváže dvě větší plechovky na benzin a pomalu se vzdaluje. Jsou asi 15 km od pobřeží nizozemské Nové Guineje (dnes součást Indonésie).

Počítá, že mu to bude trvat tak 10 hodin. V ten moment, 21. listopadu 1961, je dědic miliardového impéria naposled viděn živý.

Michael C. Rockefeller, son of Nelson Rockefeller is shown as he adjusted his camera before taking pictures of Papuan men in New Guinea FOR RICK HOMAN PHOTO CREDIT: AP
Michael C. Rockefeller

Bílý muž

Wassinga zachrání další den, zatímco tělo Michaela Rockefellera už nikdy nikdo nenajde. O tři roky později prohlásí Michaela za mrtvého.

Všichni jsou přesvědčeni, že se utopil, a to dalších 50 let. Všechno je ale jinak… Když se Michael Rockefeller po hodinách strávených ve vodě doplácá k pobřeží, narazí na osm 12metrových kánoí etnika Asmat. Na nich je asi 50 mužů.

Den se začíná probouzet do rána a domorodci si nejdřív myslí, že se blíží krokodýl. Sáhnou po oštěpech. Až když se Michael převalí na břicho, poznají, že je to člověk. Bílý člověk.

3-1960
Sebevědomý drobroduh si nepřipouštěl, že i těm bohatým se může něco stát.

Barbarské žně

Vyčerpaného Rockefellera obklopí a směřují s ním ke břehu. Vtom se Ajim, šéf jednoho z pěti domů vesnice, obrátí na Pepa – muže, který zabil víc lidí a nashromáždil víc hlav než kdokoli z kmene.

„Zaječel, prohnul se v zádech a vrazil oštěp Michaelovi mezi žebra. Rockefeller křičel bolestí, sténal…“ píše v knize Savage Harvest (2014, Barbarské žně) spisovatel Carl Hoffman.

Pak Michaela vytáhnou do kánoe. Na břehu mu rozbijí lebku a sekyrou přetnou míchu. Ajim pak vrazí zepředu do krku bambusový nůž a začne kroutit, dokud ji neoddělí od těla. Z Rockefellera se stane posvátná oběť.

a-savage-harvest-art-g0kriqnv
Rok 1961 je poslední, kdy dědic Michael Rockefeller žije.

Jídlo

To, co pak domorodci s tělem Rockefellera udělají, se těžko popisuje. Žebra rozseknou sekyrou, hrudní kost vytrhnou a ruce a nohy odříznou. Vnitřnosti vyvrhnou.

Ženy musí pryč, tahle fáze je jen pro muže, načež začnou navzájem souložit, pít moč druhého a sát penis náčelníka Basima. Ti, co urvali Michaelovu hlavu, ji skalpují, povaří a odříznou z ní obličej.

V lebce udělají 5 cm velkou díru, pomocí níž vyškrábou mozkovou tkáň do posledního zbytku. Tu smíchají se ságou (škrobovitý prášek, z kterého se dělá placka). Kaši zabalí do listu a pečou na ohni.

Foto: http://www.smithsonianmag.com, mirror.co.uk, dailymail.co.uk,
Tento článek je reklamním sdělením
Právě v prodeji
Sdílej!
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …