„Bolí mne na prsou,“ stěžuje si vysoce postavený úředník faraonova dvora knězi-lékaři kolem roku 1400 př. n. l. Doktor svému pacientovi nařídí klid na lůžku. Dobře odhadne příznaky a ví, že tady zřejmě už nemůže nijak pomoci. Má bohužel pravdu.
Muž ulehne a už nevstane. Zemře o dvě hodiny později. Dnešní diagnóza by zněla: infarkt myokardu.
„Měl nemocné srdce a cévy,“ vysvětluje pak pozůstalým lékař před balzamováním těla mrtvého.
„Lékaři-kněží v Egyptě se rozdělili do dvou skupin – na ty, kteří pečovali o nemocné, a na ty, kteří zůstávali v chrámech a připravovali léčiva pro pacienty,“ píše současná britská autorka Gill Deviesová.
Jenže navzdory tomu, že egyptští doktoři už uměli připravovat různé léky a třeba Hearstův papyrus z období kolem roku 1550 př. n. l. obsahuje na 250 léčebných předpisů, na akutní infarkt žádná léčba neexistuje. Rodina zemřelého se musí smířit s tím, že jejich blízký nepřežil.
Nemocnému hrozí smrt
„Nemocný, který strádá u vstupu do vnitřku (na hrudi), zatímco má bolesti v paži, na prsou, na jedné straně žaludku má jen nepatrnou naději, že se z toho sebere. Hrozí mu smrt,“ stojí ve staroegyptském Ebersově papyru, slavném medicínském textu.
Pojednání o srdci a cévách, které velmi trefně popisuje typické příznaky infarktu myokardu, tvoří součást papyru pojmenovaného po svém objeviteli, německém egyptologovi Georgovi Ebersovi (1837–1898). Text se datuje asi do let 1525–1504 př. n.
l., tedy do doby vlády egyptského krále Amenhotepa I. Ovšem vzhledem k použité gramatice a způsobu psaní je určitě mnohem starší. Jedná se zřejmě o kopii díla pocházejícího z egyptské Staré říše z období kolem roku 2500 př. n. l.
Co způsobil faraonův konec?
Slova papyru ukazují tehdejší bezradnost starověkých lékařů. Už v době kolem roku 2500 př. n. l. egyptští doktoři zvládají různé chirurgické operace jako například otevření cyst nebo obřízku.
Dokonce pochopí, že pro stanovení diagnózy jejich pacienta je velice důležitý jeho tep. Objevují se specialisté například na oči, žaludek či hlavu.
Jenže když nemocný dostane srdeční záchvat, neumí mu nijak pomoci. Ateroskleróza (kornatění tepen) navíc není rozhodně žádnou novodobou chorobou, jak se někdy mylně předpokládá.
Své by o tom mohl říci i faraon Merenptah, který říši v okolí Nilu vládne v letech 1213–1203 př. n. l.
Umírá ve věku asi 60 let a výzkumy z počátku 21. století odhalují, že kromě zkažených zubů a artritidy před smrtí trpěl také onemocněním tepen. Možná mu právě tato choroba ukrátila život.
Královnina vychovatelka měla ucpané cévy
Otázka, jak to vlastně s onemocněním cév je, nedá vědcům spát. V roce 2009 provádí egyptsko-americký vědecký tým průzkum 3500 let starých egyptských mumií z Národního muzea pro památky v Káhiře.
Počítačovou tomografií vyšetří 20 mumií a nejvíce se věnuje jejich srdečně-cévnímu systému. Výsledek je docela šokující: Cévy starých Egypťanů se nacházejí ve velice špatném stavu!
Celkem 9 ze 16 mumií, u nichž se dochovaly části srdce a cév, trpí jejich kornatěním. Nestarší mumií s těmito příznaky je Rai (1570/1560–1530 př. n. l.), vychovatelka královny Ahmose Nefertari (1562–1485 př. n.
l.) „Byli jsme překvapeni tím, jak podobný je vzhled ucpávání cév usazeninami vápníku u mumií a našich současných pacientů,“ říká kardiolog Dr. Michael Miyamoto z Univerzity v kalifornském San Diegu, který se na výzkumu podílel.
