Skip to content

Kdy se mrkev stala oranžovou? Odpověď vás překvapí!

Mrkev je podezřelá kořenová dvouletka. Má podezřelou minulost, podezřelé muzeum, točí se kolem ní podezřelé informace a má podezřelou barvu, která souvisí s překvapivě nepodezřelým ovocem.

Je mrkev oranžová kvůli Holanďanům? A byla taková vždycky? Jak se to vezme…

1
Podle legendy vypěstují oranžové mrkve holandští pěstitelé pro Viléma I. Oranžského. Ve skutečnosti existovaly vždycky.

Půlkilogramový svazeček stojí do 20 korun, protože mrkev obecná (Daucus carota) se pěstuje po celém světě na asi 1 milionu hektarů půdy. Z 99,9 procenta se z hlíny tahají oranžové kořeny, přitom před 400 lety převládaly bílé, žluté, tmavě červené nebo fialové mrkve. A zatímco je člověk pěstuje nějakých 5 000 let, „oranžová“ barva dlouho neexistuje. Říká se jí červená, světle hnědá nebo ohnivá. Pak se ale do Evropy importují první pomeranče (z francouzského „pomme d’orange“) a spolu s tím dorazí i slovo z perštiny (naranj). Takže pomeranče se nejmenují podle své barvy, barva se jmenuje podle pomerančů. Poprvé se slovo vyskytne v angličtině v roce 1512 a zhruba o půl století později se kdosi v Nizozemsku chce zalíbit Vilémovi I. Oranžskému (1533–1584) a tak vypěstuje oranžové mrkve podle barvy jeho rodu. Zní do dost vlastenecky, aby to (ne)byla pravda, protože jde o nejčastěji interpretovaný příběh.

3
Mrkev v syrovém stavu má velmi odolné buněčné stěny, takže při trávení tělo získá asi jen čtvrtinu vitamínů.

Příroda si poradí

A teď reálně… Podle některých k vyšlechtění oranžové dojde křížením asijských žlutých a evropských fialových mrkví. Ale k tomu nejsou žádné věrohodné záznamy. Naopak reálnější jsou informace ve spisu Juliana Anicia Codex z roku 512, kde se objevuje vysvětlení a ilustrace kultivovaných mrkví, které mají nezaměnitelnou oranžovou barvu. Takže oranžové mrkve tady byly vlastně pořád – vedle těch dalších – jenom se dočkaly větší, oranžové popularity až v 16. století. To vlastně potvrdí v roce 2013 i tým amerických autorů studie, ve které podrobně analyzují genetickou strukturu odrůd. Dostanou se až k začátkům pěstování, do doby železné, k barvám a historii. Zjistí, že mezi 10. až 18. stoletím po Kristu převažují právě žluté a fialové mrkve. Selekce a příroda tomu ale nějak chtějí, že se prosadí oranžová na úkor původních fialových, žlutých a bílých. I dnes samozřejmě lze sehnat nebo vypěstovat mrkve různých barev, ale jelikož jsou raritní, ihned se po nich zapráší.

2
Za oranžové zbarvení může beta-karoten, ten mají i žluté a fialové mrkve, ale v menším množství.

Den, kdy mrkve rostou na stromech

Mrkev pochází z regionů střední Asie. Z Kazachstánu, Kyrgyzstánu nebo Turkmenistánu se přes Persii a Pákistán rozšíří do celého světa. Obsahuje významné množství selenu (zmírňuje stres, zlepšuje mužskou plodnost), cenné látky z ní získávají těhotné ženy a kojící matky. Mezinárodní den mrkve připadá na 4. duben (třebaže se sklízí od června do září) a svět obíhá osvěta o prospěšnosti a vitaminech. Je samozřejmě bohatá na beta-karoten, ale protože v syrovém stavu má velmi odolné buněčné stěny, tak při trávení tělo získá asi jen čtvrtinu. Z uvařené mrkve je výtěžek dvojnásobný. Právě z beta-karotenu v lidském těle vzniká vitamin A, který vyživuje sítnici. Nepřímo tak pomáhá kvalitnímu vnímání vjemu na sítnici, a možná proto se dodnes drží mýtus o lepším zraku. Ne, mrkev ho nezlepšuje – ani oranžová, ani fialová, ani černá. Nedělala to nikdy.

Vilém I. Oranžský
Vilém I. Oranžský – jeho rod se jmenuje podle oblasti Orange v jihovýchodní Francii. S pomeranči to nemá co dělat.
foto: Shutterstock, Wikipedia, http://prkynko.cuketka.cz/
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika Zobrazit více …