Skip to content

Kdo házel židle z Eiffelovy věže?

Rakouský kancléř Klemens Metternich se ve vídeňském Lichtenštejnském paláci posadí na židli a spokojeně si natáhne nohy. Posezení si nemůže vynachválit. S potěšením vzpomíná na okamžik, kdy na výstavě v roce 1841 potkal šikulu, který dokáže vyrábět něco tak pěkného a zároveň praktického. 

Vyučený truhlář Michael Thonet (1796–1871) si v Boppardu nad Rýnem poblíž Koblence (dnes ve spolkové zemi Porýní-Falc) v roce 1819 zakládá řemeslnickou dílnu na výrobu nábytku. „Tudy cesta nevede,“ myslí si, když vidí nábytek svých konkurentů vyřezávaný z masivního dřeva. Je sice krásný, ale také drahý, těžký, neforemný a špatně se s ním manipuluje. Thonet proto jde za svojí vizí lehoučkého a cenově dostupného nábytku. Dělá pokusy se dřevem. Chce dosáhnout jeho maximální ohebnosti. „Tajemství Thonetových úspěšných experimentálních postupů spočívalo v tom, že dýhy o stejné šířce nechal povařit v tekutém klihu a posléze je v celém svazku ohýbal podle již zhotovené formy, kde se usušily,“ uvádí autor Ivan Brož (1938–2012).

Michael Thonet hledá způsob, jak vyrábět nábytek, který by byl levný, lehký a cenově dostupný všem.
Michael Thonet hledá způsob, jak vyrábět nábytek, který by byl levný, lehký a cenově dostupný všem.

Kancléř pomůže rodákovi

Když v roce 1841 představuje Thonet své výrobky na výstavě v Koblenci, zavítá sem i rakouský kancléř Klemens Metternich (1773–1859). Z výrobků, které vidí, je nadšený. S Thonetem si proto promluví a zve ho do Vídně. Sám pochází z Koblence, a tak zřejmě chce podpořit šikovného rodáka. I když truhlář musí začínat v novém městě od nuly, brzy si polepší. Na Metternichovu objednávku zhotovuje židle pro Lichtenštejnský palác. Kancléř mu také pomůže k výsadě c. k. vídeňské dvorské komory, podle níž může „ohýbat veškeré i nejkřehčí druhy dřeva chemicko-mechanickým způsobem v jakémkoli tvaru a zakřivení.“ Má také výhodu, že do rodinného podniku může zapojit svých pět synů.

Se svými syny vytvoří Michael Thonet  mocný rodinný podnik.
Se svými syny vytvoří Michael Thonet mocný rodinný podnik.

Má náskok před konkurencí

Konkurence nespí, a Michael Thonet tedy zamíří na vídeňský patentový úřad. Tam si nechává zaregistrovat „zhotovování židlí a stolových noh z ohýbaného dřeva, jejichž ohýbaní se děje působením vodních par nebo vroucích kapalin.“ Současný německý teoretik umění Klaus Jürgen Sembach považuje jeho sedací nábytek za skutečně revoluční událost: „S židlí z ohýbaného dřeva nastoupil levný, sériový nábytek proti tradičnímu rukodělnému výrobku.“ „Thonetky“, jak se židlím přezdívá, zažívají obrovský úspěch. Bodují i na světových výstavách. Aby firma stačila rostoucí poptávce, zakládá nové továrny, nejprve v Koryčanech na Moravě, dále v Bystřici pod Hostýnem a v Halenkově. V Bystřici zahajuje provoz v roce 1861 a už o rok později zdejší dělníci vyrobí 20 000 kusů ohýbaného nábytku.

Výroba v Thonetově továrně. Ohýbání i těch nejkřehčích druhů dřeva je díky správnému technologickému postupu snadné.
Výroba v Thonetově továrně. Ohýbání i těch nejkřehčích druhů dřeva je díky správnému technologickému postupu snadné.

Letěl nábytek z okna?

Jednoduchost a lehkost židlí však zpočátku vzbuzuje v lidech mírné rozpaky. Dosud byli zvyklí na těžké masivní kousky. „Je to hezké, ale přežije mne to? Bude na ní sedět i můj syn?“ kroutí hlavou bohatý vídeňský měšťan. U nich doma se židle dědí z otce na syna, téhle ale moc nevěří. Vypadá přece tak křehce… Když se na ni posadí, je ale spokojený. Aby prý Thonetovi synové umlčeli případné pochybovače, neváhají svoje výrobky shazovat v Paříži z Eiffelovy věže u příležitosti další světové výstavy. Jde ale nejspíš jenom o pověst. Jiné legendy pro změnu říkají, že sám zakladatel firmy Michael Thonet hodil ve vzteku židli ven z okna kanceláře. Nestalo se jí nic. Proč se židle téměř nedá rozbít nebo přerazit? Nemá totiž přeřezaná vlákna.

Pro své dělnice se Thonetové snaží vytvořit sociální podmínky. Například budují předchůdce mateřských školek.
Pro své dělnice se Thonetové snaží vytvořit sociální podmínky. Například budují předchůdce mateřských školek.

O honbu za ziskem nestojí

„Ohnout, ale nezlomit,“ tímhle heslem se Thonetové řídí. Všude, kde stavějí továrny a kupují dřevo, podporují také obnovu vytěžených lesů. Zabývají se i sociálními programy, například budují dělnické domy s dělnickou zahrádkou s vyučovací řečí českou, tedy předchůdce mateřské školky. „V jejich továrnách se pracovalo, jak to bylo tehdy obvyklé, až 14 hodin denně; využívalo se dětské práce, ale přesto za dobu, v níž Thonetové měli ve firmě výhradní moc, se nikdy nestávkovalo,“ píše současný autor Karel Foltin. V roce 1922 ale dochází k fúzi Thonetů s akciovou společností Mundus-Kohn. Její prezident, židovský obchodník Leopold Pilzer (1871–1959) však dává přednost velkovýrobě s maximálním ziskem. Potomkům zakladatele se to ale nelíbí. Poslední z nich, Victor Thonet, Michaelův vnuk, proto z vedení podniku odchází.

Foto: liveauctioneers.com, wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Osobnosti Zobrazit více …