Skip to content

Císař Dioklecián předhazoval křesťany lvům!

Arénou zaplněnou do posledního místečka se ozývá šum. Někteří lidé hvízdají, jiní se baví mezi sebou. Najednou ale ztichnou. Uprostřed amfiteátru se objevuje skupinka lidí, kteří se provinili pouze svojí vírou. Vzápětí k nim vypouštějí hladové šelmy. Lvi se vrhají na svou kořist. Jejich drápy se zarývají do lidského masa…

Kolem roku 260 nastává pro křesťany v Římě období klidu. Mohou si dokonce stavět první kostely. Valerianus (190/200–po r. 260), římský císař, který je neměl rád, se ocitá v perském zajetí. Jeho syn Gallienus (218–268) je k uctívačům Ježíšova kultu mnohem smířlivější než otec. Dovolí jim náboženskou svobodu. Křesťané nyní mohou veřejně vyrazit do chrámu na mši. Pociťují úlevu na dlouhé roky. Ještě když roku 284 nastupuje na císařský trůn Dioklecián (asi 243–313), vypadá jejich situace růžově.

Římský císař Dioklecián je nejdřív ke křesťanům tolerantní, ale pak na ně změní názor.
Římský císař Dioklecián je nejdřív ke křesťanům tolerantní, ale pak na ně změní názor.

Zločinci hodní potrestání

Co vyvolá zlom v císařově jednání? Proč je Diokleciánovi křesťanství najednou po téměř 20 letech vlády trnem v oku? Dosud křesťany nechával většinou na pokoji, někteří dokonce pracovali na úřadech. „Římský stát byl sice nábožensky tolerantní, vyžadoval však od svých občanů – stejně jako každý jiný stát – loajalitu. Ta se mimo jiné projevovala v kultu státních bohů, který ovšem křesťané z principiálních důvodů odmítali. Tím se vlastně dopouštěli zločinu proti státu,“ vystihuje jádro problému současný historik Petr Kubín. Římané proto považují křesťany za zločince hodné potrestání. S tím chce nyní Dioklecián skoncovat. Historikové se shodují na tom, že ho k tomu hodně ponouká jeho spoluvladař Galerius (250/260–311).

Spoluvladař Galerius zřejmě stojí za Diokleciánovou nenávistí ke křesťanům. Ponouká ho k ní.
Spoluvladař Galerius zřejmě stojí za Diokleciánovou nenávistí ke křesťanům. Ponouká ho k ní.

Přiznají se na mučidlech

V letech 303–304 vydává Dioklecián za sebou celkem čtyři edikty přikazující pronásledovat křesťany. První z nich zakazuje křesťanský kult a shromáždění, trestá vysoce postavené křesťany a zabavuje jim majetek. Další edikty už jsou mnohem tvrdší… V císařském paláci vypukají požáry. „Přiznejte se ke žhářství,“ vyhrožuje císař křesťanským sloužícím, a když se zdráhají přistoupit na křivé obvinění, vynutí si jejich přiznání na mučidlech. Konečně má viníky. Všem vyznavačům Ježíše Krista nezbývá nic jiného než se opět stáhnout do ilegality. I tak jich ale stále přibývá. Podle odhadů tehdy tvoří asi deset procent z populace.

Ukřižování svatého Petra podle italského malíře Caravaggia. Křesťané jsou od počátku letopočtu až do vydání Milánského ediktu v roce 313 pronásledování.
Ukřižování svatého Petra podle italského malíře Caravaggia. Křesťané jsou od počátku letopočtu až do vydání Milánského ediktu v roce 313 pronásledování.

Předhodí je lvům

„Buď budete uctívat povolené bohy, nebo zemřete,“ adresuje jim Dioklecián vzkaz. Poslednímu ediktu se přezdívá krvavý. Následuje brutální hon na vyznavače křesťanské víry. Roku 304 je římská aréna naplněná k prasknutí. Právě začíná polední přestávka. Někteří diváci si odskočí na jídlo, ovšem jiní zůstávají. Pro pobavení je nyní čeká krvavé divadlo. Do arény přivedou skupinku vyděšených křesťanů. Vzápětí se otevřou dveře klecí a ven vyběhnou hladoví lvi. Okamžitě zaútočí na svoji kořist. Lidé na ochozech nadšeně vykřikují…

 

Foto: wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Osobnosti Zobrazit více …