Skip to content

Chutný středověk: Česká chasa si k obědu dopřávala až tři chody

Ve středověku se lidé v Čechách mají dobře, s výjimkou dob válek a hladomorů. V jídle nouzí netrpí. Dokonce i chudina má na jídelníčku zelí či hrách nebo kroupy, občas i sýry, polévku, mléko a maso.

Zkrátka nepřijdou ani vězni, kteří se dostanou do žaláře za méně závažné delikty, například kvůli dluhům. Mají nárok na chleba, necelé dva litry piva a také dvě teplá jídla za den. Obvykle odsouzencům servírují k obědu hrách společně s kusem masa, při večeři potom hrách vymění za zelí a opět doplní masem.

Pečení chleba ve středověku bylo důležitou součástí života. Chléb tvořil složku potravy.
Pečení chleba ve středověku bylo důležitou součástí života. Chléb tvořil složku potravy.

Jí se dvakrát denně

Blíží se desátá hodina, když hospodyně svolává stolovníky k obědu. Na stole se ocitne velký hrnec polévky zvané odvářka. Hospodyně z něj poctivě rozděluje do talířů jednotlivé porce. Jenže to zdaleka není všechno. Čeká je ještě miska vařeného hrachu posypaného nasekanou dobromyslí a omaštěného slaninou. Na závěr všichni zhltnou pořádný krajíc chleba a kus pečeně. Musí se dobře nakrmit, protože dalšího jídla se dočkají až pozdě odpoledne mezi čtvrtou a šestou hodinou. Jí se totiž pouze dvakrát denně. Snídaně se objevuje až ve Francii v době vlády krále Ludvíka XIV. (1638–1715) a odsud se šíří dál Evropou.

Francouzský král Ludvík XIV. naučil Evropany snídat. Do té doby se u nás jedlo pouze dvakrát denně.
Francouzský král Ludvík XIV. naučil Evropany snídat. Do té doby se u nás jedlo pouze dvakrát denně.

Dvorská čeleď se má nejlépe

Ve středověku a na začátku novověku si selská a tovaryšská chasa nežije špatně. „V řádu mlynářských tovaryšů z roku 1601 stojí, že má mlynář dávat zaměstnancům k obědu i k večeři vždy po třech jídlech – polévku, vaření s kusem masa a kus chleba,“ potvrzuje současná česká historička Magdalena Beranová. Ještě lépe než zaměstnanci sedláků a řemeslníků se ale má dvorská čeleď, ta dostane dokonce čtyři chody! Jedním z nich je maso, například hovězí dršťky nebo volské hlavy. Typický český jídelníček tvoří od středověku až do třicetileté války (1618–1648) hlavně chléb, luštěniny, tedy hrách a kroupy, ryby, různé obilné kaše, ovoce a pivo.

Za vlády císaře Rudolfa II. se prostí lidé živí hlavně chlebem, pivem a masem.
Za vlády císaře Rudolfa II. se prostí lidé živí hlavně chlebem, pivem a masem.

Národ živí chléb, pivo a maso

„Pro měšťany v 15. – 16. století se za skromné a přiměřené považovalo takovéto jídlo: jedno jídlo vařené, jedno pečené se salátem, pak ještě jedno jídlo, posléze sýr nebo moučník,“ píše Beranová. Svým hostům pražské hospody většinou nabízely na jídelníčku polévku, okořeněné maso z polévky, slepici s kořením, masové pečeně, hrách a také sýr. Prostí lidé větší výběr nevyžadují. „Lid obecný nejvíce chlebem, pivem a masem živ jest a o lahůdky, pernatou zvěř mnoho nestojí,“ říká zpráva z roku 1605 sepsaná pro habsburského císaře Rudolfa II. (1552–1612).

 

Foto: wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Impéria Zobrazit více …