Skip to content

Boj o Čínu: Rozhodla o vítězství komunistů korupce?

„To nevypadá dobře!“ Čankajšek krátce vykoukne z okna a pak ještě v pyžamu tryskem vyběhne z paláce. Přeleze zeď a s kulháním prchá do hor, zatímco kolem něj hvízdají kulky. Stačilo opravdu málo a mohl slavit vítězství. Jenže teď ho Mao zaskočil…

Oba toho mají hodně společného: pocházejí z vesnice, zbožňují ženy, nedůvěřují cizincům, ničeho se neštítí a navzájem se nenávidí.  „Byli vytrvalí, nelítostní a silně ctižádostiví,“ přibližuje dobové svědectví dva nesmiřitelné rivaly: Čankajška (1887–1975) a Mao Ce-tunga (1893–1976). Kvůli jejich souboji o to, jakým směrem se země vydá, zemřou v Číně během první poloviny 20. století desítky milionů lidí.

Čankajšek má se svým rivalem mnoho společného.
Čankajšek má se svým rivalem mnoho společného.

Manželství z rozumu nevydrží

Jejich první setkání v roce 1926 se přitom nese ve zcela jiném duchu. Čankajškův Kuomintang (Národní strana) a Maovi komunisté totiž v té době táhnou za jeden provaz. A to díky revolucionáři a prezidentovi Čínské republiky Sunjatsenovi (1866–1925). Zakladatel Kuomintangu moc dobře ví, že Čínu dříve nebo později napadnou Japonci, a proto krátce před smrtí spojí svoje hnutí s komunisty. Nově vytvořená tzv. „jednotná fronta“ zpočátku slaví úspěch a na severu Číny rozpráší bandity, kteří mají separatistické sklony. Rok 1927 ale všechno změní – křehké spojenectví se rozpadá.

Sunjatsen uzavře s komunisty spojenectví.
Sunjatsen uzavře s komunisty spojenectví.

Uteče na poslední chvíli

Moc komunistů stále sílí. A to Čankajšek, nový vůdce Kuomintangu, vidí jen nerad. Bojí se, že brzy ovládnou celou zemi. Proto na ně zaútočí jako první. „V Šanghaji obklíčil a zabil tisíce komunistů a členů odborů,“ uvádí současný americký autor Joseph Cummins. Mao vyvázne ze Šanghaje na poslední chvíli. Stáhne se do hor v provincii Ťiang-si (na jihovýchodě Číny), kde zakládá pevnost Čínská sovětská republika. Bídná situace přinutí Maa v říjnu 1934 Ťiang-si opustit. S téměř 90 000 vojáky se vydává na cestu známou jako Dlouhý pochod. Na sever Číny však o rok později kvůli neustálým útokům armády Kuomintangu dorazí jen 15 000 z nich. Čankajšek tuší, že má vítězství nadosah a chystá se k rozhodujícímu úderu. A tentokrát, oproti svým zvyklostem, nechce na bojišti chybět. Mao toho dokáže využít a Čankajška zajme. Jak rád by ho popravil… Místo toho s ním musí znovu spojit síly, protože Mandžusko (na severovýchodě dnešní Číny) okupují japonské jednotky.

Cestu známou jako Dlouhý pochod přežije jen zlomek komunistické armády.
Cestu známou jako Dlouhý pochod přežije jen zlomek komunistické armády.

Na míru se nedohodnou

Během války s Japonskem (v letech 1937–1945) oba především sbírají síly a hromadí válečný materiál.„Připravovali se na nevyhnutelnou občanskou válku, jakmile budou Japonci poraženi. Oba byli odhodlání toho druhého jednou provždy rozdrtit,“ vysvětluje Cummins. V srpnu 1945 se podruhé a naposledy setkají, na míru se však nedohodnou. Válka vypuká na jaře 1946. Zkraje vítězí Čankajšek, pak se ale situace obrací. Podpora Kuomintangu slábne. Lidé už mají dost všudypřítomné korupce a krutých praktik jeho tajné policie, jak uvádí Cummins: „V jednom případě bylo třicet studentů z Pekingu, kteří protestovali jen proti nedostatku učebnic, upáleno zaživa.“ Mao přechází do protiofenzivy. Na počátku roku 1948 kontroluje celé Mandžusko a postupuje na jih k Pekingu. Nikdo a nic ho už nedokáže zastavit. Čankajškovi a jeho vládě nezbývá v prosinci 1949 nic jiného než uprchnout na ostrov Tchaj-wan.

Krátce po druhé světové válce se oba sokové ještě jednou pokusí uzavřít mír. Zbytečně.
Krátce po druhé světové válce se oba sokové ještě jednou pokusí uzavřít mír. Zbytečně.
Foto: wikipedia.org, witnify.com, globalinitiative.net
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Zajímavosti Zobrazit více …