„Naložte ho do rumu,“ rozhodne lodní lékař o osudu mrtvého těla admirála Horatia Nelsona. Nepřipadá v úvahu, že by Angličané svého mrtvého hrdinu, vítěze bitvy u Trafalgaru, pohřbili do moře. A tak jeho ostatky putují domů v sudu s kořalkou…
Po popravě francouzského krále Ludvíka XVI. (1754–1793), která proběhne 21. ledna 1793 se ke koalici, která má zabránit francouzské rozpínavosti, přidává i Velká Británie.
Když roku 1797 přinutí tehdy ještě generál Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) uzavřít císaře Svaté říše římské Františka II. (1768–1835) mír s Francií, s Anglií ho nesjedná.
Hned roku 1798 se proto tvoří další koalice, jejímiž členy se stávají Rusko, Rakousko a Velká Británie. Přestože v roce 1802 dojde k uzavření francouzsko-anglického míru v Amiensu, situace se neuklidňuje.
Napoleonovi vojáci naopak napochodují v květnu 1803 do Hannoverska, které patří britské koruně. Britský král si to nenechá líbit, je přece hannoverským kurfiřtem.
Snaží se odlákat pozornost
Reakce Britů na francouzskou invazi přichází hned vzápětí. V přístavech zajmou 1200 francouzských obchodních lodí. Napoleona tím Britové pořádně rozzuří. Začne plánovat útok na Británii.
Mezitím se ovšem 2. prosince 1804 stihne nechat korunovat francouzským císařem, což na evropské scéně vyvolá bouři. Rodí se nová koalice proti němu, ve které figuruje nejenom Velká Británie, ale i Rusko, Rakousko a Švédsko.
Novopečený císař zatím připravuje útok. „Odlákejte britskou flotilu k Antilám,“ přikazuje zatím admirálovi Pierru Charlesovi Villeneuveovi (1763–1806). Námořník se ale zatím přímému střetnutí s Brity vyhýbá. Má v úmyslu plout zpátky k Evropě, kde už na něj Britové číhají.
Lodím odřízne cestu
Bitva přinese Francouzům ztráty a Villeneuve se stahuje do Cádizu. Brzy ale opět vyplouvá na moře, kde se potkává s britskou flotilou.
27 britských válečných lodí tehdy pod velením admirála Horatia Nelsona (1758–1805) křižuje vody kolem mysu Trafalgar. Proplouvá jimi i 21. října 1805 v dopoledních hodinách. Nelson září spokojeností.
Povedlo se mu zabránit 33 lodím francouzsko-španělské flotily, aby vypluly směrem do Středozemního moře. Má v úmyslu Francouze vyřídit. „Dělostřelectvo je připraveno k boji,“ uslyší od svých velitelů krátce před polednem.
„Přibližte se na dostřel,“ vydá okamžitě rozkaz. Po dvanácté hodině zazní mohutná palba na obou stranách.
Sebevědomí císaři neklesne
Jedna z francouzských kulek ale zasáhne i samotného admirála. Naštěstí jeho nová námořní taktika útočit ve dvou řadách kolmo k nepříteli (dosud při útoku stály lodě v rovnoběžných řadách proti sobě) zabrání tomu, aby se Francouzi pokusili dobýt britskou půdu.
Palbou na francouzské lodě dosáhnou Britové vítězství, i když jejich velitel umírá. Napoleonovým sebevědomím ale porážka neotřese.
„Nebudu-li za čtrnáct dní v Londýně, musím být v polovině listopadu ve Vídni,“ prohlásí, a zatímco mrtvý Nelson se vrací domů v sudu s pálenkou, francouzský císař svoji pozornost teď zaměří na Rakousko.
