V ulicích jásají stovky lidí a manželky naklepávají polštáře. Z válečných tažení na Blízkém východě se vrací chlouba Říma – jeho vojáci. Kromě jizev, únavy a žoldu donesou do Říma ale i další suvenýr. Rychle se šířící nákazu, která dostane hned dva názvy. Antoniánský či Galénův mor.
Město Seleucia patřilo k největším metropolím helénské doby. Našli byste jej na západním břehu řeky Tigris.
Právě na něj si brousí zuby slavný římský císař Marcus Aurelius (121–180) společně se svým spoluvládcem, císařem Luciem Aureliem Verem (130–169). Římské vojsko ale decimuje nemoc, kterou označí všeobjímajícím názvem – mor.
S největší pravděpodobností si údajný mor najde oběť i mezi prvními muži Říma. „Denně umírá 2000 Římanů, tedy čtvrtina nakažených,“ píše římský státník a historik Dio Cassius (asi 164 –230).
Celkový počet úmrtí se odhaduje na 5 000 000. To je přibližně třetina tehdejší římské populace! Epidemie zcela zdecimuje armádu a rozšíří se podél Rýna až do Galie. „Nemoc se projevuje horečkou, průjmy a zánětem hltanu.
Provází ji kožní vyrážka, která se objevuje devátý den nemoci,“ píše řecký lékař a spisovatel Galén (129–200/216). Nemoci se snaží přijít na kloub.
To se sice nepodaří, ale díky němu víme, že mor, který od něj získá přídomek, byl ve skutečnosti neštovicemi či spalničkami.
V srpnu 178 umírá i druhý z císařů, adoptivní bratr Lucia Vera, Marcus Aurelius. Dodnes není jasné, zda i jeho dožene „mor“ či zemře na blíže nespecifikované nádorové onemocnění. Zachovají se však jeho poslední slova:
„Proč pláčete nade mnou a nesnažíte se raději zabránit moru, který kosí lidi hromadně?“ „Šlo pravděpodobně o první gigantické rozšíření neštovic a spalniček, s jakým se lidstvo setkalo,“ soudí americký historik William McNeill (*1917).
„Lidstvo totiž nemělo proti těmto nemocem imunitu – proto vzaly tolik životů,“ dodává.
