Když se na ulici zeptáte jaká je nejvyšší hora vůbec, většina lidí bez přemýšlení vyhrkne, že Mount Everest, tibetsky Džomolangma.
Když se však podíváme za hranice našeho modrého světa, zjistíme, že i kdyby se pramáti tibetských hor postavila dvakrát na vlastní hlavu, stejně se bude chvět pod rameny jiného kolosu. Je vysoký 21 kilometrů. A stojí na Marsu.
Olymp je ve starověkém Řecku považována za domov bohů. Stejnojmenné pohoří se nachází na hranici mezi Thesálií a Řeckou Makedonií a tvoří ho celkem 52 vrcholů, z nichž nejvyšší je Mytikas měřící 2918 m.n.m. Žádní bohové však na jeho vrcholku dosud pozorováni nebyli.
Na Marsu
Na jeho stejnojmenném bratru, koruně rudého světa, je však pravděpodobnost nějakého spatřit znatelně vyšší.
Lidé se o to pokoušejí už od 19. století, kdy byl vulkán coby světlá skvrnka poprvé pozorován italským astronomem Giovannim Schiaparellim (1835-1910), který mu dává vznosné jméno Nix Olympica (Sněhy olympské).
Domnívá se, že musí jít o vysoký bod, neboť je viditelný i během obřích prachových bouří, běžně bičujících povrch rudé planety.
Jako sopku útvar bezpečně identifikuje až sonda Mariner 9, která oběžné dráhy Marsu dosahuje v roce 1971, a její původní název je změněn na Olympus Mons, tedy Hora Olymp.
Kterápak je nejvyšší?
Měření hor je ošemetné dokonce i na Zemi. Záleží především na to, z jakého bodu je prováděno.
Vezmeme-li v úvahu celkovou výšku od úpatí hory k jejímu vrcholku, pak ani Mount Everest se svými 8848 metry není nejvyšší pozemskou horou, ale pouze tou nejvýše se tyčící nad hladinou moře.
Havajská sopka Mauna Kea, bráno od mořského dna, kupříkladu měří přes 10 kilometrů, její z vln vyčnívající část však pouhé čtyři. Olympus Mons nejinak.
Od základny rozkládající se v šířce až 624 kilometrů (což je jako od jednoho pobřeží Francie ke druhému anebo zhruba jako americký stát Arizona) na západním okraji vulkanické oblasti Tharsis až k nejvyššímu bodu měří lehce přes 21 kilometrů.
Bráno však s celkovým převýšením od zhruba 1000 km vzdálené planiny Amazonis Planitia, měří už Olympus Mons 25 kilometrů.
V závislosti na vztažné soustavě se o post nejvyšší hory sluneční soustavy dělí s centrálním útvarem kráteru Rheasilvia na planetce Vesta obíhající v hlavním pásu planetek, který měří 22 kilometrů.
Pozvolné stoupání
Olympus Mons je tzv. štítovou sopkou, pro něž je charakteristický malý úhel stoupání, dosahující jen asi 5°. Celým tvarem připomíná nejblíže cirkusový stan s jedinou centrální podpěrnou tyčí.
Kvůli její ohromné velikosti by bylo pro pozorovatele na povrchu nemožné zahlédnout celý profil hory, stejně jako by člověk stojící na jejím úpatí pravděpodobně vůbec nepoznal, že se na hoře nachází – tak pomalé je její stoupání.
Za její enormní výšku může především fakt, že Mars postrádá pohyblivé litosférické desky, jeho planetární kůra je nehybná a stabilní, a vyvěrající láva se může kupit.
Stejný mechanismus vedl i ke vzniku dalších tří sopek na pláni Tharsis – Arsia Mons, Pavonis Mons a Ascraeus Mons. Tyto tři tvoří dohromady útvar Tharsis Montes.
Stále nevyhaslá
Olymp může být podle všeho může stále aktivní, ačkoliv naposledy chrlí lávu asi před 2 miliony let a momentálně se nachází v klidovém stadiu.
Stáří sopky samotné je odhadováno cca na 2-3 miliardy let a během svého života se probouzela k ohnivému běsnění už nespočetněkrát.
Její vrcholek tvoří nejméně 6 překrývajících se kalder (kráterů) a jejich částí, dokládajících bohatou geologickou historii vulkánu. I přes atraktivitu takového nápadu sondy na špičku nejvyšší sopky naší soustavy pravděpodobně jen tak vysílat nebudeme.
Atmosféra je při vrcholu natolik řídká (s tlakem asi 72 pascalů, na vrcholu Everestu je pro srovnání 32 tisíc pascalů), že přistání pomocí padáku nepřipadá v úvahu a jedinou možnost tak skýtá impaktor (sonda, která se s tělesem srazí). Žádné podobné mise však v současnosti v plánu nejsou.
