„Sedím uprostřed Trafalgar Square (londýnské náměstí – pozn. red.) a v tom dostanu nápad, “ vzpomíná skotský herec Arthur Furguson na rok 1923. Uvidí amerického turistu, který obdivuje kamenné lvy, fontány a Nelsonův sloup.
„Mohu vám poradit?,“ přitočí se k němu. Představí se jako oficiální průvodce a popisuje mu historii místa. Vzápětí mu ho nabídne ke koupi…
„Velká Británie má velké dluhy,“ dodává vzápětí herec Arthur Furguson (1883 – 1938). „Vláda proto hledá seriózního kupce, který by pomohl a Nelsonův sloup i s celým náměstím koupil,“ pokračuje.
„Jsem pověřen vyjednávat o nabídce,“ potvrdí svá slova. „Kolik by to přibližně stálo?“ opáčí Američan.
„6000 liber (britský námezdní dělník v zemědělství by při tehdejší mzdě 1 libra 8 šilinků za 50 hodin práce týdně na koupi vydělával asi 104 let – pozn. red.),“ praví Furguson. Američan pokývne hlavou: „Dobrá nabídka.
Mohu ihned zaplatit šekem.“ „Musím si ještě vyžádat souhlas svého nadřízeného, “ poznamená Arthur a odchází. Když se za hodinu a půl vrátí, Američan na něho stále trpělivě čeká.
„Ano, jsme ochotni vám náměstí prodat za cenu 6000 liber,“ prohlásí Furguson s vážnou tváří.
Prodá i královnin palác
Zatímco turista vyplňuje šek, Arthur mu píše adresu společnosti, která prý všechno rozebere a připraví k expedici do Spojených států amerických. Jistě k plné spokojenosti zákazníka. Ten ani na vteřinu nezapochybuje o pravdivosti Furgusonových slov.
Netuší, že sedl na lep podvodníkovi. Když všechno zjistí, raději se k ničemu nehlásí. Taková ostuda! Furguson si mne ruce. Jeho důmyslná léčka mu vyšla, proto za několik měsíců neváhá znovu použít svých hereckých schopností.
Lidé mu důvěřují a brzy na to stejně úspěšně prodá londýnský Big Ben za 1000 liber a přijme zálohu ve výši 2000 liber na koupi Buckinghamského paláce (v tomto případě by zemědělskému dělníkovi stačilo „pouhých“ 34 let práce – pozn. red.).
O dva roky později ale pro jistotu odplouvá za moře. Co kdyby se někdo z podvedených přece jenom ozval. Ani v USA si ovšem nedá pokoj.
Nabízím Bílý dům. Zn. Levně
„Když si uvědomil, že Američané si velice váží historie, rozbalil svůj krám i ve Spojených státech,“ líčí američtí publicisté Laney Salisburyová se svým manželem Alym Sujo, zabývající se plagiátorstvím a podvody v moderním umění.
„Americká vláda má dluh, proto chce prodat Bílý dům,“ argumentuje Arthur přesvědčivě před jedním texaským farmářem ve Washingtonu.
„Cena za pronájem na 99 let je 100 000 dolarů (tvrdí Salisburyová a Sujo, některé zdroje ovšem uvádějí, že nešlo o pronájem, ale rovnou o prodej),“ neopomene zdůraznit výhodnost nabídky. Dnes by tato částka odpovídala 1 220 000 dolarům. Opět uspěje.
Nedůvěřivý Australan
Mazaný podfukář si nakonec troufne i na symbol Ameriky – Sochu svobody. Terčem jeho obratné snahy se tentokrát stává návštěvník z daleké Austrálie. Muž sice na oko projeví zájem, ale okolnosti obchodu jsou mu poněkud podezřelé.
„Směl bych si vás vyfotografovat?“ ptá se Furgusona. Ten pod lákavou vidinou uzavřeného obchodu ochotně souhlasí. Muž ovšem snímek odnese na policii a podá svědectví. Zpátky na schůzku už přichází s muži zákona. Sázka na lidskou hloupost tentokrát nevyjde.
Jeho podivnými transakcemi se zabývá policie a na rukou mu zacvaknou želízka. Dalších pět let stráví ve vězení, o své peníze ovšem nepřijde. Od chvíle, kdy za ním v roce 1935 zaklapnou brány vězení, stihne si jich ještě chvíli užít.
„Když vyšel ven, stáhl se do ústraní a žil v Kalifornii – melancholicky snící v přepychu ze svých nečestně nabytých výdělků, “ tvrdí americký historik Thomas Ayres.
