Giacomo Casanova usrkne horkého nápoje a pohlédne k vedlejšímu stolku. Najednou trhne rukou a káva mu vyšplíchne na ruku. Sykne bolestí, ale nepřestává zírat na profil dámy, která si právě sedla do pohodlného křesílka dva metry od něho. Po paměti odloží šálek a spřádá plán, jak ji nevhodněji oslovit.
Příležitost přichází sama, když ženě upadne na zem kabelka. Shýbne se pro ni a s úsměvem ji podává. Svůdník Giacomo Casanova (1725 – 1798) je v roce 1755 v Caffé Florian na benátském náměstí svatého Marka častým hostem.
Nepochutnává si ale jenom na nápoji, který se v barokní Evropě stává stále oblíbenějším. Středem jeho zájmu jsou především ženy. Jde totiž o jediný podnik tohoto druhu, kam smějí vkročit příslušnice něžného pohlaví.
29. prosince 1720 otevírá Floriano Francesconi v Benátkách v podloubí Procuratio (Palác prokurátorů – úředníků) svoji Caffe alla Venezie Trionfante (v překladu triumfální).
Dvě úplně jednoduše zařízené místnosti, kde se podává doušek kávy, si rychle najdou mezi Benátčany své příznivce.
Do vězení s ním!
Hosté si ale nemohou zvyknout na příliš dlouhý název, a tak podnik brzy pokřtí po jeho zakladateli na prosté Caffé Florian. Casanova není sám, kdo sem zaskočí poohlédnout se po atraktivní dámské společnosti. I další milovníci si tu dávají dostaveníčko.
Následky? Nemanželské děti začínají plnit státní sirotčince… Benátská vláda už nevidí jiné východisko, než zakázat ženám návštěvu kavárny. Giacomo teď pro změnu pronásleduje dámy procházející se po náměstí. Trest na sebe nenechá dlouho čekat.
„Jste zatčen,“ oznámí mu a putuje do vězení Piombi (v Dóžecím paláci). „Obviňujeme vás z lascivního a protináboženského chování,“ zní verdikt. Svůdník si z toho nic nedělá a hloubí v cele díru, kterou má v úmyslu utéct. Smůla, těsně před dokončením ho přemístí jinam.
Poslední šálek před útěkem
Podruhé už má větší štěstí. Jako únikovou cestu použije díru v podkrovní zdi, kterou vybudoval jeho spoluvězeň Marino Balbi. V noci z 31. října na 1. listopadu 1756 se protáhne na střechu a odtud sleze dolů.
Naštěstí unikne pozornosti dozorců a nasedne do gondoly. Giacomo ví, že musí rychle opustit město, ale poslední šálek kávy u Floriana si prý nedokáže odepřít. Udělá dobře, protože na další si bude muset počkat 18 let.
Tak dlouho trvá, než ho omilostní a bude se moci v Benátkách opět ukázat. Umělci si tu podávají kliku. „Poprvé jsem tam byl v roce 1721 ještě jako chlapec,“ vzpomíná později italský dramatik Carlo Goldoni (1707 – 1793).
Potkat tu můžeme i básníky Johanna Wolfganga Goetha (1749 – 1832) nebo George Byrona (1788 – 1824).
Neničte nám milovaný podnik!
Ke kávičce samozřejmě patří noviny, což pochopí italský spisovatel Gasparo Gozzi (1713 – 1786).
Zařídí, aby Gazzetta Veneta, do které píše své články, u Floriana nikdy nechyběla. Florianův pravnuk Antonio v roce 1858 prodává kavárnu Vicenzovi Portovi, Giovannimu Pardellimu a Pietrovi Baccanellovi.
Ti se rozhodnou, že je třeba interiéry zrestaurovat, vždyť na ně nikdo nesáhl více než 100 let! Vykoledují si ale pobouření Benátčanů.
„Chcete zničit náš milovanou kavárnu,“ obviňují majitele, když pověří obnovou italského architekta Lodovica Cadorina. Musí vyhlásit veřejnou soutěž kvůli kontrole finančních nákladů a postupu prací.
Cadorin ale vítězí a jednotlivé salónky dostanou pod jeho vedením opulentní výzdobu. Nejstarší kavárna v Evropě, která nikdy nepřerušila svůj provoz, funguje už více než 290 let.
