„Podívej, po použití můžeš ten plíšek klidně vyhodit,“ vysvětluje Američan Michael svému starému otci princip novinky, kterou si přivezl jako suvenýr z první světové války. „Fasovali jsme to všichni, jak si myslíš, že bychom si jinak holili vousy?“ směje se.
Vyndá ze strojku žiletku a hodí ji do koše. Jeho otec ale novému vynálezu stejně nedůvěřuje.
Američan King Camp Gillette (1855–1932), obchodník z Wisconsinu, se v roce 1895 holí. Je ale velmi nepozorný, a proto se nešťastnou náhodou pořeže o břitvu. Otráveně ji pak obrací v rukou a přemítá nad tím, jak podobným nehodám zabránit. Pochopí, že na celé břitvě je podstatné jenom ostří.
Věci na jedno použití množí zisky
Pak si vzpomene na to, jak mu před pár lety zaměstnavatel říkal: „Nejlepší je vynalézt něco, co se dá použít jenom jednou. Máš potom jistotu, že se zákazník k tobě bude muset pravidelně vracet.“ Tenhle nápad mu nejde z mysli.
Předpokládá, že i holení by se dalo vyřešit nějakým jednoduchým způsobem. Proto použije tenký plátek oceli s velmi ostře nabroušenou čepelí a připevní ho k držátku. Ocelový plátek se vždy po použití vyhodí.
Jak vyrobit tenkou ocel?
Žiletky na holení jsou na světě, alespoň taková je legenda. Ve skutečnosti ale Gillette žiletky nevynalezne, jenom vylepší. Hledá způsob, jak vyrábět tenké plátky oceli.
Když se mu ho s pomocí mechanika podaří najít, zahajuje v roce 1903 jeho společnost American Society Razor Company výrobu žiletek. Patent na holicí strojek podá na úřad už v roce 1901, uznán je o tři roky později.
3,5 milionu strojků pro vojáky
Za první rok prodá pouhých 51 strojků a 168 čepelí, už o rok později se ale s žiletkami doslova roztrhne pytel. Za skutečně masovým rozšířením holicích strojků ale stojí první světová válka.
Gillette zbohatne díky tomu, že se mu povede získat smlouvu na dodávky strojků pro americkou armádu. Pošle jim 3,5 milionu strojků a 32 milionu žiletek.
